21. 1. 2013

Pohlcena temnotou


Seděla nehybně a poslouchala. Čekala, jestli neuslyší náznak toho, že tu pořád jsou. Po pěti minutách si byla jistá, že jsou pryč. Sundala z krku zlatý řetízek s přívěskem ve tvaru malého klíčku. Došla k šuplíku a zastrčila klíček do zámku. Zámek se s cvaknutím otevřel a ona se dívala na černou knížku o velikosti sešitu A5, ovšem mnohem tlustší. Vzala ji a došla ke svému psacímu stolu, posadila se na židli a knížku položila na stůl. Začala v ní listovat, až našla onu stránku, kterou hledala. Oživování mrtvých.

Byl to přesně týden, co umřel její milovaný. Ona ho milovala celým svým srdcem a věděla, že on jí také. Měli před sebou společnou budoucnost nebo to si alespoň mysleli. Dnes by spolu byli rok, ale osud jim nepřál. ,,Zabil ho,“ zašeptala a sklonila hlavu. Ne, už nebude brečet. Není důvod, ona ho přivede zpět a to i za cenu vlastního života.
Četla a četla. Postupně se jí zmocňoval čím dál větší strach, ale nic pro ni neznamenal. Věděla, že to bude nebezpečné, bylo jí to jedno, dělala to pro něho a to jí naplňovalo silou. Dočetla, věděla tedy, co musí udělat a co tím způsobí, věděla i o vedlejších účincích a hrozných věcech, co se jí mohou stát, ale neodradilo ji to. Než to provede, musí zařídit ještě jednu věc.
Došla k šuplíku, ve kterém byla ta kniha a vytáhla černočervenou WooDoo panenku. Ze stolu sebrala průhledný pytlík. Na první pohled to vypadalo, že v něm nic není, ale kdybyste se zadívali pořádně, uviděli byste jeden světlý vlas. Vyndala vlas z pytlíku a obtočila ho panence kolem krku. Jedním ladným pohybem sáhla po jehle a s kamenným výrazem probodla panenku skrz na skrz v místě, kde má člověk srdce a jehlu v ní nechala. Poté panenku vyhodila do koše. Věděla co právě udělala a… líbilo se jí to. Jsem stejná jako on, pomyslela si, ale myšlenku okamžitě zavrhla. Ona není stejná jako on, ona nezabíjí pro zábavu. Ona mu jen vrátila, co dal jejímu milovanému.
Vložila knížku do šuplíku, zamkla ho a řetízek si opět dala kolem krku. Byla připravena, ale nejdříve musí sehnat potřebné věci. Do zadní kapsy kalhot si zastrčila pětistovku. Nadechla se a začala se silně soustředit.
,,Magický obchod!“ zvolala. Všechno se kolem ní rozmazalo, nejdřív mírně, pak úplně, že vnímala jen barvy, které pozvolně přecházeli do černé. Normálně by zavřela oči, ale dnes to neudělala. Z černé barvy se začali stávat jiné barvy a vše se pomalu začalo zaostřovat. Za chvíli rozpoznala předměty a pak, jako v úderu blesku stála v magickém obchodě. Celé to trvalo jen pár sekund. Prodavač se na ní zadíval a usmál se. Znal ji. Pozdravila kývnutím hlavy a stále tichým hlasem mu řekla vše co potřebovala. Prodavače začalo napadat co chce udělat a nebyl si jistý jestli jí má věci prodat. A pak se jí podíval do očí. Její vždy krásné modré oči byli tmavě šedé, skoro černé. Došlo mu co udělala, zabila člověka. Jako omráčený jí podal všechny přísady.
Zaplatila a vzala si věci.
 ,,Černý trh!“ zvolala bez rozloučení.
Vše se událo znovu a ona se za pár sekund ocitala v široké ulici po jejíž stranách byly tucty stánků s předměty k těm nejtemnějším kouzlům. Z té ulice byla cítit negativní energie, za normálních okolností by ihned utekla, ale teď něco potřebovala. Šla dál až došla ke stánku kam potřebovala. Prodavačka se na ni podívala.
,,Copak potřebuješ, děvenko?“ usmála se na ní doširoka babizna, tak že odhalila pár žlutých zubů, nejméně polovina jich chyběla.
,,Tohle,“ ukázala na jednorožčí srdce.
,,Ale to je velmi drahé, víš o tom?“ šíleně se na ni podívala. Ona přikývla. A podala jí svou ruku. Babizna se usmála a přitiskla si její zápěstí ke svým ústům. Zabodla jí tesáky do tepny. Ucítila šílenou bolest, ale nepohnula se ani o milimetr. Stála jako socha. Ruka ji bolela a štípala. Babizna stále pila. Pila její krev. Byla to jedna z bytostí podobných upírům, ovšem ona pila lidskou krev jen proto, aby žila. Krev mladých lidí jí přidávala několik let života. Už pila dlouho. Vzala svou ruku a odtrhla jí od jejích úst a nechala ji spadnout podél svého těla. Stařena zavyla.
,,Ale no ták,“ mračila se.
,,Zaplatila jsem, kolik jsem měla, teď si vezmu tohle,“ vzala si srdce jednorožce a položila ho do proutěného košíku.
,,Domů,“ zvolala a vše se zopakovalo. Za pár vteřin stála opět ve svém pokoji.
Zamkla dveře, i když věděla, že nikdo nepřijde. Všichni se vrací až za tři dny a v tu dobu už bude mít vše za sebou a bude tu s ním.
Doprostřed pokoje postavila třináct bílých svící tvořící velký kruh, doprostřed něhož položila rudou porcelánovou misku se srdcem jednorožce. Poté se řízla do zápěstí a srdce polila její vlastní krev. Obvázala si ruku a fotku svého milovaného položila také do kruhu.
Vše bylo připraveno, už jen jednu věc bylo třeba udělat.
Vzala nůžky a ustřihla si pramen zrzavých vlasů, položila ho na zem. Sundala z ruky obvaz a pramen vlasů i s částí podlahy pokapala její krev. Opět si ruku obvázala, položila ruce na vlasy pokapané krví a zavřela oči.
,,Dej mi sílu,“ vykřikla. Najednou nastal ohromný vítr, vlasy jí vlály dozadu a sama se bála, aby udržela svou pozici. Vlasy jí pomalu začali černat a na obličeji se jí objevilo několik jizev. Znenadání vítr ustal a ona otevřela oči. Byly černé, černější než nejtemnější noc.
Cítila se plná energie, ne přímo z ní čišela temná energie. Temně se usmála a došla ke kruhu ze svíček.
Zvětšila kruh svíček a mezi dvěma udělala mezeru velkou tak, aby se do ní posadila. Ruce položila do kruhu, na srdce jednorožce, zavřela oči.
,,Nabízím ti srdce jednorožce polité mou krví. Vrať mi proto mého milovaného!“ vykřikla. Obloha venku zčernala. V celém městě vypadla elektřina a město se položilo do tmy. Nastala panika. Jen ona nehybně seděla, jako v transu. Blesky venku metaly po obloze. Ona stále čekala. Přímo v jejím pokoji, nad její hlavou se objevila mračna. Blesky metaly přímo vedle ní, ale jí nezasáhli. Nepohnula se. Temná energie v ní zesilovala, ona sama se začala stávat temnu energií. A pak se z jednorožčího srdce začal zjevovat on. Prudce otevřela oči a dívala se, jak stává z mrtvých. Za pár sekund stál před ní. Naprosto mimo, vyjeveně se na ni díval. Ona se stále nemohla pohnout. Blesky ustali, proud se nahodil a obloha zase zmodrala. Venku bylo opět krásné slunečné odpoledne. Zmatek ustal. Jen ona stála nehnutě seděla. Temnota se v ní pořád hromadila a ona už nemohla. Začala se kácet do zadu. Přiskočil k ní a zachytil ji do své náruče, než stihla upadnout. Z očí jí začala stékat černá slza. Utřel ji palcem a lehce ji políbil na čelo. Chtěla se posadit, chtěla ho obejmout, chtělo cítit jeho rty na svých, ale nebyla schopna pohybu. Ta temnota byla silnější než ona. Řekla, že ho vrátí zpět i za cenu svého života a to také udělala. Pomalu začala ztrácet vědomí, až ho ztratila úplně. Temnota ji pohltila…

1 komentář: