31. 12. 2013

Vzpomínky

 VZPOMÍNKY
 
Do sebe uzavřená,
Sedí na zemi opuštěná,
Uzamknutá do svých vzpomínek,
V ruce svírá prstýnek.

Prstýnek co dostala od tebe,
Když pozorovali jste spolu nebe,
Tehdy se ještě doopravdy smála,
Za falešný úsměv se neschovávala.

Jenže teď, když tě nemá,
Příšerná bolest v srdci ji sžírá,
Jen ty vzpomínky ji drží při životě,
Pamatuje, jak říkal jsi jí "Miluji tě."

Jediné co jí po tobě zbylo,
Je památka na to, co dřív bylo,
Díky bohu že to ještě nevzdala,
A život svůj neukončila…

Jean Paul (německý spisovatel) jednou řekl: "Vzpomínky jsou jediný ráj, z něhož nemůžeme být vypuzeni."
A je to pravda, ale troufám si říct, že né úplná.
Vzpomínky dokážou být rájem, ale mohou být i peklem...
Často to jsou právě vzpomínky, díky kterým jdeme dál.
Ovšem i opak je pravdou. Přestože mohou být krásné, dokážou i bolet a to hrozně moc.
A záleží pak na vás, jestli budete nešťastni kvůli tomu co bylo a už nikdy nebude, nebo jestli budete za ty chvíle vděční, či prostě oboje najednou...

Žádné komentáře:

Okomentovat