23. 2. 2014

Existují v dnešním světě originální lidé?

Dnešní svět netřeba popisovat, tedy pokud tohle nebudete číst až za několik let, jakože pravděpodobně nebudete.

Netoužím tenhle článek věnovat kritice na dnešní svět, společnost, lidstvo, z pohledu, v tomto ohledu pesimistického, dítěte, co samo není jiné než ostatní a nedokáže nic změnit.

Existují v dnešním světě originální lidé? To je otázka, která mi posledních pár dní nedá pokoj. Nedávno jsem totiž četla názor, už bohužel nevím čí, že originalita již neexistuje, protože jen když o sobě člověk prohlásí, že je originální, originální není. A něco na tom je, to bez debat.


V dnešní době, kdy je většina lidí stejná, jako ostatní a všichni si přesto myslí, jak jsou originální, je skutečně mnohonásobně menší počet lidí, kteří by se svým způsobem dali považovat za skutečně originální.

Říkám svým způsobem, protože přestože je takových lidí, kteří se dají nazvat originálními, méně, není jeden jediný a někteří si jsou poté podobní, proto nemohou být úplně originální. Ale oproti té většině se originální zdají být a i to je lepší než nic.

Kdekdo mi teď možná chce říct, že nemám pravdu, že každý člověk je originální, ale tomu já už dávno nevěřím. Ano, každý člověk se možná rodí, jako originál, ale většina z nich se pak stejně začlení do většiny společnosti a jde s davem, snad ze strachu být jiný, ze strachu z odsouzení okolí či prostě možná jen nechce být jiný, výrazný a touží pouze zapadnout, i tací lidé jsou, ovšem právě těm to bohužel často nejde. Jen málokdo tento strach překoná a odváží se vybočit z davu. A přesně to jsou lidé, které obdivuji.

Ovšem, teď zpět k myšlence, že každý kdo o sobě jen prohlásí, že je originální, takový není, protože téměř každý si o sobě myslí, jak je jedinečný a originální.

Když tedy člověk, který by se dal považovat za originální osobu si o sobě sám myslí/tvrdí, že je originální, začlení se tím částečně zpět do davu a ztratí tak svou jedinečnost?

Já myslím, že částečně ano. Výhoda toho tkví v tom, že tohle většina lidí neřeší, většinou oné lidi, jako třeba kolemjdoucí na ulici, vlastně ani nezná a proto nemůže vědět, zdali si to o sobě myslí a pokud se tedy oni lidé liší už od pohledu - jakože to považuji za nejvýraznější projev originality, protože originální povahu člověk na ulici u cizího člověka opravdu nijak nepozná, pokud ji nijak neprozrazuje právě jeho vzhled - pak je okolí může považovat za originální, nebo, jak je v dnešní době zvykem, je kvůli jejich odlišnosti odsuzovat.

Sama mám moc ráda lidi, kteří se nebojí odlišovat, kteří si nic nedělají z toho, co si o nich okolí myslí. Mám ráda lidi, kteří prostě již od pohledu něčím vynikají a nevypadají stejně jako ostatní - ať už mají třeba jen skutečně osobitý a jedinečný styl oblékání nebo jen obarvené vlasy nějakou nezvyklou barvou, či prostě něco, co jasně dává najevo nějakou část jejich povahy, něco co mají rádi… Chtěla bych taky taková alespoň trochu být. Ale nejsem, ani trochu a ani nepatřím mezi ty lidi, kteří si o sobě naivně myslí, jak jsou originální. Ne, já se naopak svou obyčejností, nejedinečností a nevýrazností trápím. Nesnáším to. Nesnáším ten pocit, že nejsem ničím výjimečná nebo tak něco, že jsem stejná jako ostatní a jdu tupě s davem.

Tímhle článkem jsem vám zase jednou dala možnost nahlédnout do mé hlavy, mých myšlenek. A přestože jsem se nad tou otázkou existence originality v dnešní době skutečně snažila zamýšlet a přijít tomu na kloub mám dojem, že se mi to nepodařilo. Nepřekvapí mě, pokud mi, v reakci na tenhle článek, ukážete zase nějaký další úhel pohledu na tuto tématiku. Vlastně v to částečně i doufám. Je hezké, číst, že někdo třeba s mými myšlenkami souhlasí, to rozhodně, ale současně je úžasné, když se mi někdo rozhodne poskytnout možnost, vidět to jeho očima.

Nakonec už napíši jen jednu jedinou větu, kterou určitě všichni znáte, jen ta má prošla menší úpravou.

Zazvonil zvonec a článku je konec.

Žádné komentáře:

Okomentovat