28. 2. 2014

Kdo jsem?

Stojím před zrcadlem pozorujíc obraz dívky v zrcadle. Několik pramenů původně rezavých, teď načervenalých vlasů jí spadá do pihovatého obličeje a ona je odhrnuje pryč, prameny tam za chvíli, ale opět spadnou. Dívám se jí do očí, jejichž barvu sama nerozeznám, ale prý je to modro-šedá s trochou zelený, ona jako by můj pohled oplácela.

Tohle jsem já. Při téhle myšlence sebou trhnu. Něco mi říká, že to není pravda. Tohle nejsem já. Tohle je jen mé tělo. Já sama jsem schovaná někde uvnitř.

Ale kdo tedy jsem?
 
Odpověď na tuto otázku se může jevit jednoduše a prostě. Jsem živá bytost, člověk, dívka. To všechno ovšem vím, ale kdo skutečně jsem? Otázka, která mi vrtá hlavou.

Napadá mě, zdali je rozdíl mezi tím, kdo jsem a jaká jsem. Domnívám se, že je.

Nedovedu říct, kdo jsem, ale mohu říct, jaká jsem nebo jaká si alespoň myslím, že jsem, ovšem stejně tak vy můžete říct, jaká jsem, nebo jaká si aspoň myslíte, že jsem.

Náladová, přecitlivělá, asi trochu sebestředná, naivní, stydlivá, úchylná, bláznivá a klidně bych mohla pokračovat dál, ale myslím, že tohle jako malá ukázka, toho jaká se domnívám, že jsem, stačí.

Ovšem stále mi vrtá hlavou má první otázka, kdo tedy doopravdy jsem?

Napadá mě odpověď, jednoduchá a přesto možná pravdivá. Nikdo. Jsem nikdo v porovnání s celým lidstvem, s celou planetou Zemí, Vesmírem… Jsem jen malá, nevýrazná a nepodstatná tečka uprostřed dalších takových teček, kde je jen pár o něco větších a pro lidstvo významnějších teček, uprostřed něčeho velkého. Možná jednoho dne nebudu jen malá nevýrazná tečka, možná dokážu něco, čím se také stanu tou tečkou o něco málo větší než jsou ostatní, přestože tomu sama nevěřím, ta možnost tu je. Tu možnost má totiž každý.

Když o tom tak uvažuji, možná jsem na otázku, kdo jsem, skutečně našla alespoň částečně pravdivou odpověď. A možná ne. Nejsem si jistá, ale něco mi říká, že na tom co tvrdím, něco je.

Jak přemýšlím, zdali jsem na onu otázku, kdo jsem, skutečně odpověděla, napadá mě ještě jedna věc.

V porovnání s tím vším možná jsem jen bezvýznamná tečka, ale v okruhu lidí, které znám, pro někoho možná přesto mohu být výjimečná a podstatná. Neříkám, že taková pro někoho jsem, opět jen podotýkám, že tu je taková možnost.

Je teď má odpověď na otázku kdo jsem kompletní? Je tohle skutečná a pravdivá odpověď? To mohu jen hádat.

Napadají mě samozřejmě i další otázky. Proč tu jsem? Má můj život nějaký smysl či nikoliv a změnilo by se něco, ať už v minulosti, přítomnosti, či budoucnosti, kdybych se nikdy nenarodila?

Otázky, na které nenaleznu odpověď, minimálně né teď. Možná se odpověď dozvím před svou smrtí, až budu moci konečně zhodnotit, zdali jsem ve svém životě dokázala něco, co třeba jen nepatrně ovlivnilo ostatní lidi. I když moment, to je blbost.

Předpokládám, že stejně jako ostatní a jejich chování - třeba jen nepatrně - ovlivňují mě i já a mé chování ovlivňujeme - a teď je jedno, jestli náhodou nebo schválně, pozitivně či negativně, více či méně - lidi v mém okolí. Otázkou ale zůstává, zdali by na tohle měla má neexistence nějaký větší a podstatnější vliv.

Začínám mít dojem, že se z jedné otázky rozvíjí čím dál víc otázek a odpovědi na ně postrádám. I když to, že otázky přibývají více a hlavně jednodušeji než odpovědi, je asi celkem přirozený a nepřekvapivý jev.

Mám teď strašné nutkání rozpovídat se tu i o jiných věcech, ale omezuje mě fakt, že tenhle článek vlastně má být o mně a tak mi asi nezbývá nic jiného než se o tom ostatním rozpovídat v samostatném článku a tenhle již ukončit.

Pokud jste čekali, že se tu o mně prostě dozvíte nějaké jasné fakty a to jaká jsem, pak jsem vás pravděpodobně zklamala a omlouvám se za to. V případě, že si o mně budete chtít utvořit nějaký obrázek, nezbývá vám nic jiného než si ho utvořit z mých článků či v případě, že by se náhodou našel někdo, kdo by mě chtěl skutečně poznat (nutno podotknout, že k tomu by vám nepomohl ani článek, který by pojednával o tom, jaká jsem), bude to muset okusit na vlastní kůži.

Z tohohle článku jste se vlastně dozvěděli asi jen to, že nevím, kdo skutečně jsem, pár příkladů toho jaká jsem nebo spíše toho, jaká si myslím, že jsem a to, že občas možná dovedu i přemýšlet.

Možná mě teď někdo bude mít kvůli něčemu z toho, co jsem napsala za blázna a tomu bych chtěla vzkázat jednu věc: Je mi to jedno. Ale vlastně ani nepopírám, že jsem blázen, možná jsem, možná ne. Kdo ví…

2 komentáře:

  1. Články s takouto formou mám veľmi rada, napísala si to pekne :)

    OdpovědětVymazat
  2. Nádherně napsané. Určitě nejsi blázen, protože takové otázky mě napadají v jednom kuse a nikdy (nejspíš) na ně nezískám celkové odpovědi. Možná částečné, ale sama tomu nevěřím. :)

    OdpovědětVymazat