[Recenze] Rick Riordan: Prokletí titánů | Percy Jackson #3

Název: Prokletí titánů

Série: Percy Jackson

Díl: 3

Autor: Rick Riordan

Počet stran: 336

Nakladatelství: Fragment

Percy Jackson se k nám vrací v třetím díle známého bestselleru. Tentokrát zmizela bohyně Artemis při své výpravě najít nebezpečnou mýtickou příšeru, o které ani sama nevěděla, co je vlastně zač.

Luke a jeho poskokové pomalu, ale jistě formulují armádu a nadále usilují o probuzení Krona.

Percyho a jeho přátele čeká další dobrodružná a nebezpečná výprava, za hrany tábora.

Pravdou je, že třetí díl téhle úspěšné série se dějem o moc neliší předchozím dílům, což je něco, co by mi normálně s velkou pravděpodobností knihu dost zprotivilo. Jenže Percy Jackson má něco, díky čemu mi ani ta opakovanost děje nevadí.

Co mi, ale vadí, je začátek knihy. Kdo četl, pravděpodobně ví, jak končí druhý díl knihy, a věřím, že jsem nebyla sama, co očekával, že třetí díl bude právě na ten konec přímo navazovat. Ale když jsem knihu otevřela a ukázalo se, že o události završující druhý díl, v knize nepadne ani slovo, dost mě to zmátlo. Nemuselo se na to tedy přímo navazovat, ale že tam k tomu nebylo nic moc řečeno? Nemohu si pomoct, ale to mě prostě, zvlášť ze začátku, neskutečně rozčilovalo.

Co se postav týče, předpokládám, že o slovo se zaslouží Thalia, dcera Diova, se kterou máme konečně možnost se seznámit. Upřímně, nemám k ní moc co říct, nedá se říct, že bych si k ní vytvořila nějaký, jakýkoliv, vztah. Určitě je chytrá a statečná, to bezesporu. Myslím, že to dokazuje už jen to, jak se tehdá obětovala pro záchranu svých přátel – Anabeth a Luka.

A v některých chvílích dokáže skutečně reagovat mnohem rozumněji než Percy, ale občas mi přijde, že se nad něj občas až povyšovala a to nemusela.

Na druhou stranu občas dokáže být skutečně nepříjemná. Myslím, že jejím problém je to, že nevím jak to říct, prostě spadá do toho třeba to, že nedokáže přiznat, že má z něčeho strach.

Když o tom přemýšlím, musím říct, že na Percym už je celkem vidět, že se vyvíjí a dospívá. A to je jedině dobře! Přeci jen, koho by vadila kniha s klukem, kterému sice táhne na patnáct, ale od svých dvanácti let se vůbec, ale vůbec nezměnil?

I když i přesto mi prvních několik stránek přišlo poněkud dětinských, ať už jde o povahu hlavního hrdiny, tak i o celek, ale to dávám na vinu tomu, že předtím jsem zase četla knihy spíše s o něco málo staršími a vyspělejšími hrdiny a za chvíli mi to tak už vůbec nepřišlo.

Jak už jsem zmínila, děj knihy není o moc jiný než u předchozích dílů, o nějaké nepředvídatelnosti ani nemluvím, protože sama jsem ani neměla nějak moc potřebu předvídat, co bude dál. Ale i přesto se na konci samozřejmě najde i něco, co vás pravděpodobně překvapí.

Každopádně knihu musím hodnotit kladně a myslím, že čtyři hvězdičky ji mohu bez výčitek dát.