23. 7. 2014

Z knihovny faktů #1

 Myslím, že tenhle typ článků, ve kterém se člověk rozepíše o pár faktech ohledně jeho osoby, začíná nabírat na popularitě a já již před pár měsíci zvažovala, že bych se do toho mohla pustit, ale nakonec jsem to zavrhla. No, když mi to o nějakou dobu později navrhla i má drahá Sonička, tak jsem si s touhle myšlenkou začala opět pohrávat. Ptala jsem se tedy na i Facebooku zda by byl zájem a sešly se mi nějaké ty lajky, o kterých mi bylo řečeno, že tím dotyční vyjadřují svůj souhlas, tudíž jsem se rozhodla do toho skutečně pustit. Pravděpodobně to nebude nic moc pravidelného (ostatně jako téměř nic, do čeho se pouštím), ale čas od času snad nějaký ten článek vyjde :)
Tentokrát je to tak nějak zaměřené na mou nepraktičnost, neschopnost a tak... :D

pinkheartsandsparkledreams.tumblr.com
Bojím se troub a toustovače, nevěřím sporákům
Dost možná to vyzní komicky, ale je to pravda. Na troubě maximálně tak otočím tím kolečkem, abych tam navolila teplotu, popřípadně z ní vyndám nějaké věci, když není zapnutá a ani v blízké minulosti nebyla. Ale ani to nijak moc neprovozuju, protože to není třeba. Že bych měla něco dát do rozpálené trouby nebo z ní snad něco vyndat? Nope, nope, nope. Já se tý věci prostě bojím. Ovšem náhodou z celkem normálního důvodu - že se spálím. To jen, kdyby někoho napadlo, že já jsem takovej magor, že bych se vážně mohla bát, že mě ta trouba sežere, teleportuje do jiný dimenze nebo tak něco...
Stejnej strach mám i ohledně toustovačů, ale tam to v případě potřeby tak nějak zvládám. Co na tom, že pak ty tousty třeba nevypadaj úplně profesionálně.
Co se sporáků týče - jsem schopná uvařit nějaký těstoviny, brambory (pokavaď je někdo oloupe za mě, protože mě by to trvalo pár dní...) a další podobný jednoduchý věci, které spočívaj vesměs v tom, že je jednoduše dám do vařící se vody a čekám. Když čekám, než se mi začne vařit voda, mám tendenci, každou chvíli běhat do kuchyně, a kontrolovat, jestli to něco nevyvedlo. Když už se pak ta voda vaří, je to o něco lepší. Na druhou stranu musím hrdě říct, že se jim postupně učím důvěřovat a náš vztah se pomalu, ale jistě lepší.

Smile - Smile's photos | via FacebookJsem nešikovná a nemotorná
A to v celé škále věcí. Ať už jde o nějaké ty praktické, jako třeba mytí nádobí, kdy babička vždycky nadává, že je to všude mokrý, vaření a pečení, které radši ani moc nezkouším (áno, skvělej přístup, ne teď vážně - jsem rozhodnutá se to naučit) nebo o takovéty méně podstatné, prostě všelijaké blbosti.
Není výjimkou, že něco vysypu nebo vyleju, shodím, pomotám, narazím do futra, když procházím dveřmi, zakopnu... Vlastně myslím, že rychlejší by bylo, kdybych vypsala věci, ve kterých se za nešiku nepovažuji :D

totally me lol. | via Facebook
Zapomínám
Ze všeho nejvíc samozřejmě ty podstatné věci, o kterých mi někdo řekne, abych je udělala nebo si sama řeknu, že je musím udělat. Nejhorší ale je, že když na to zapomenu a neudělám to, tak to pak vypadá, jako bych se na to schválně vykašlala s tím, že to může udělat taky někdo jinej, přitom tak to vůbec nebylo.
Nejednou jsem taky dala ven psa a zapomněla na něj. Ale zas nebojte - nikdy to nebývá nic tak hrozného, aby se mu něco stalo. Jen se prostě proběhne o chvíli déle.
Zapomínám, ale také i na jiné věci než tohohle typu. Třeba, když mi prostě někdo něco podstatnějšího řekne nebo tak.
Ovšem zase kdejakou blbost si pamatuju, to je na tom asi nejvíc k naštvání nom.

P.S. Kdyby někoho napadl nějaký lepší nápad na název, nebudu se bránit... :D

7 komentářů:

  1. Také jsem přemýšlela, že něco takového udělám, ale asi to nedopadne... Ach ta lenost... :D
    To, že se bojíš sporáků, chápu. Jednou jsem si o tu pitomou věc spálila celou ruku. Skvělý to bylo. :D Od té doby nevařím.. Když už se o to pokouším, znamená to, že umírám hlady, ale bez výjimky na to vždyvky něco zkazím, takže se stejně nenajím. :D A s tou nemotorností, to znám taky. Ale myslím, že je to jedna z nejhorších vlastností, která existuje... Pokud je to tedy vlastnost... :D
    Zapomínání... Jeden chlap mi jednou řekl: Zapomínání nebolí, ale hodně se naběháte. :) Já naštěstí moc nezapomínám... Občas. :D
    Název se mi líbí. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono na tomhle je bezva, že to nevyžaduje žádnou pravidelnost :D Kdyby to mělo být pravidelně, asi bych se do toho ani nepouštěla :D
      Jo ta nemotornost je hrozná věc :D
      To s tím běháním je dobrý :D
      Jsem ráda, že se název líbí, mě přijde takej... divnej :D Ale navíc jsem se prostě nevzmohla :D

      Vymazat
  2. :D Huh, to je super, další, baví mě to :D
    Táky zapomínám :/ A no... jsem taky nešika. :/

    OdpovědětVymazat
  3. První dvě věci máme společné! Já zásadně nevařím, maximálně ty těstoviny, nebo brambory, ale jinak se od toho držím dál, protože jsem schopná podpálit celou kuchyní. S tím souvisí bod číslo dva, že jsem také nemotorná a to je mírně řečen! U mě platí pravidlo - na co šáhnu, to se pokazí. :D Takže v tom nejsi sama. Jen u třetího to mám jinak. Já si věci takhle pamatuji, celkově mám dobrou paměť, za což jsem vděčná, ale... Ale občas prostě něco neslyším a ostatní si myslí, že jsem se na to vykašlala, ale ono je to spíš tím, že jsem vůbec nevěděla, že to mám udělat. :D
    Taky se mi líbí název tak jak je. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jak já ti tu paměť závidím... :D S vnímáním já zas moc problémy nemívám, většinou :D
      A jak už jsem řekla i Cam, jsem ráda, že se ten název líbí, ač mě přijde divnej :D

      Vymazat
  4. Trouby jsem se bála, dokud jsme měli plynovou. To musíš vždycky pustit plyn a rychle zapálit pod vnitřním plechem trouby(pod obří plotýnkou), jenže ta díra je malá a plyn se hromadí rychle. Když to nestihneš brzo, tak to jakoby bouchne, prostě se plech tlakem nazvedne když to zapálíš a spadne, udělá to šílenej rachot. Ale máma eletrickou už a ta je v pohodě. Jsem s ní kamarád, dokonce peču. V kuchyni si dělám vše po svém, takže musím bejt sama, nikdo mi nesmí stát za zády. Brambory loupat je zlo, ale díkybohu za vynález jako je škrabka, to pak jde hodně rychle. Nové brambory ani neškrábu(jak by se to správně mělo dělat), ale loupu, jinak bych se nikdy nenajedla. Snad se i ty přestaneš bát trouby :-). Fakt se člověk nespálí, když se chrání utěrkama a tak.

    S tou nešikovností: No.. musíš se to naučit. Nikdo se s tím nenarodil. I šéfkuchař se musel léta učit než mohl vařit v Paříži :-D. Se zapomínáním mám občas problém, ale většinou si pamatuju i to, co lidi řekli, takže je pak cituji :-D. Ale nepamatuji si třeba vzdálenější věci, slejvaj se mi do jednoho i momenty s přítelem, nepamatuju si, kdy a k čemu jsem dostala dárky. Ale řeknu ti, že přítel před skoro čtyřmi roky měl na našem prvním setkání šedou mikinu a já měla černou vestu a modrej svetr. :-D Kvůli věcem do školy nosím diář. Naučila jsem se totiž být připomínáčkem i pro ostatní lidi, takže si píšu i záležitosti ostatních, abych jim to připomněla. A takovej diář vypadá cool :3

    OdpovědětVymazat