A tak nám začala škola, aneb jak jsem přežila první týden

Prázdniny rychle utekly a škola se opět hlásí o slovo. Abych pravdu řekla, neměla jsem s tím žádný problém, vlastně jsem to brala poměrně dost pozitivně a tak trochu se na to i těšila. Nemyslete si, že by mě lákalo učení, kterému letos musím už vážně věnovat pozornost (ignorujme fakt, že to jsem měla dělat už loni, navíc i přesto, že jsem mu zase tolik pozornosti nevěnovala, špatný rozhodně nebylo) nebo, že bych se těšila na své připitomělé spolužáky, až na výjimky samozřejmě. To ani náhodou. Jen to pro mě zkrátka znamenalo, že nebudu tolik sama a budu mít nějaké rozptýlení a méně času na přemýšlení.

Můj názor se ovšem změnil ve chvíli, kdy jsem došla ke škole a tam uviděla tu hromadu lidí. Přes prázdniny jsem dle všeho trochu „zantisociovatěla“ a tak po chvilce jsem chtěla jen jedno – dostat se od všech těch lidí pryč. Zhruba tak to bylo i další dny, ale s každým dnem se to o trochu lepšilo, takže nemyslím, že by to bylo něco trvalého :D.

Bylo hrozně fajn vidět se zase s kamarádkami a tak. Co už tak fajn, ale není, je ten hluk, co dokáže naše třída vytvořit. Nějak jsem tomu odvykla :D

V pondělí po škole jsem jela vyzvednout knížku pro Sonču k narozeninám, samozřejmě když jsem tam dojela, což bylo kolem deváté raní, zjistila jsem, že tam jsou až od desíti. Nevím proč, ale měla jsem za to, že tam jsou od osmi. Tak jsem tedy jela zpátky a zamířila do obchoďáku, kde jsem se měla sejít s kamarádkami, protože ony čekaly, než jim pojede bus a já potřebovala do knihkupectví, kde měli také od desíti a domů se mi na tu chvíli nechtělo.

V knihkupectví jsem si celá šťastná vyzvedla knížku Ten, kdo stojí v koutě od Stephena Chboskyho. Měla jsem vážně radost, protože dle všeho knihu už téměř nikde nemají skladem. Knihu jsem tam sháněla již o pár týdnů dříve, protože na stránkách Dobrovského jsem se dočetla, že zrovna u nás na prodejně ji mají mít, bohužel ať jsme hledaly, jak jsme hledaly, knihu jsme zkrátka nenašli. Paní od Dobrovského si na mě ovšem vzala telefon s tím, že v případě kdyby ji našly, tak se mi ozvou. A ozvali.

Hned jsem se do té knihy pustila a ve čtvrtek ji dočetla. Myslím, že je to snad ta nejlepší kniha, kterou jsem četla. Neskutečně jsem si ji zamilovala. A rozepsala bych se více, ale chci ten zbytek svých pocitů a dojmů nechat do recenze (kterou už mám mimochodem napsanou, ale před ní mám na zveřejnění ještě dvě starší, takže).

V úterý u nás byla na návštěvě babička, kterou jsem nějakým zázrakem přežila poměrně v pohodě. Neberte mě špatně, ale já jednoduše nezastávám názor, že člověk musí mít někoho rád, protože je jeho příbuzný, i když mu ten člověk skutečně nesedí a tak. Zkrátka jí zrovna dvakrát nemusím, nelíbí se mi její názory a podobně. Legrace ovšem nastala, když přišla i mamka a já se jí ptala, jestli už dorazila ta duhová vlajka, kterou jsem objednávala. A mamka, že dorazila a schválně se toho chytla a hned jsme babičce, která je sakra homofobní, vysvětlily co je to za vlajku, proč duhová a tak. Babička na to reagovala pokusem o smích. Vím, že to asi není pěkné, ale s matkou jsme z toho zkrátka měly později legraci.

Mimochodem, ta vlajka sice nevypadá úplně tak, jak jsem očekávala, ale i tak je skvělá. Už se těším, až ji s mamkou přiděláme na zeď u mé postele.

Ve čtvrtek slavil Palác knih Luxor narozeniny a od sedmi do osmi probíhala Happy hour, při které platila na celý váš nákup sleva 20%. Pro mě to byla jedinečná šance, sehnat o něco levněji The Fault In Our Stars. Knihu už jsem četla v češtině, dokonce vícekrát, a rozhodla jsem se, že si je chci zkusit přečíst v angličtině, poněvadž je to kniha, jejíž text znám asi nejlépe a tak se mi to bude nejlépe domýšlet a čtení by tak pro mě snad mělo být snazší. Tu knihu jsem si neskutečně zamilovala, protože vypadá skutečně skvěle. Ne, že bych ji ještě nikdy neviděla, ale prostě nějak jsem si nepamatovala, že má tak úžasnou barvu. Rozhodně už nezastávám názor, že naše obálka je lepší. Není.

No a nakonec jsem domů společně s TFIOS donesla i Labyrint, který bych sice mohla mít o pár korun levnější, ale to byl rozdíl tak nepatrný, že mi skutečně nepřišel důležitý a hlavně bych na něj musela čekat tak do pondělka a to se mi nechtělo. Labyrint jsem už rozečetla, mám za sebou ovšem pouze první tři kapitoly, takže názor na to zatím pořádně nemám. Ale dneska snad budu číst.

Doufala jsem, že mi do pátku dorazí ještě dva balíčky s recenznínimi výtisky od Fragmentu a Fortuny, ale bohužel nedorazily, tak snad příští týden.

Když to tak zhodnotím, myslím, že jsem první týden přežila vcelku obstojně. A stejně, jako všechny ostatní týdny, mi i tenhle rychle utekl. Ovšem hlavně mi přibyly nové knihy a s nimi se všechno hned snáší lépe, no ne? :)

Doufám, že ani váš první týden neproběhl nijak špatně. Vlastně, pokud chcete, budu moc ráda, pokud se o něj se mnou podělíte v komentářích, ráda si přečtu, jak jste na tom byli zase vy :)

P.S. Účastním se soutěže Blog Talent 2014 a pokud byste chtěli, můžete mě podpořit lajkem zde. Za každý palec nahoru bych byla moc ráda. Kdyžatk moc děkuju a snad u vás moc neklesnu, že to tu tak zmiňuji :D