20. 10. 2014

[Recenze] James Dashner: Labyrint: Útěk | Labyrint #1

http://data.bux.cz/book/003/666/0036667/large.jpgNázev: Labyrint: Útěk
Originální název: The Maze Runner
Série: Labyrint
Díl: 1
Autor: James Dashner
Počet stran: 360
Nakladatelství: Yoli [srpen 2014]
http://4.bp.blogspot.com/-c4RhF4pj5ow/U7W-PBgHAdI/AAAAAAAAAl0/I2dxj01hFDo/s320/Odd%25C4%259Blova%25C4%258D.png
Oficiální anotace: Thomas se probudí ve výtahu a nepamatuje si nic kromě vlastního jména. Vynoří se do světa, kde žije asi šedesát dospívajících chlapců, kteří se naučili přežít v naprosto uzavřeném prostředí. Každých třicet dní se objeví nový chlapec. Původní skupina je už na místě asi dva roky a marně se snaží uniknout labyrintem, který obklopuje jejich životní prostor. Už se vzdávají naděje. Pak se ale objeví dívka v bezvědomí a jejich svět se začne měnit..
http://4.bp.blogspot.com/-c4RhF4pj5ow/U7W-PBgHAdI/AAAAAAAAAl0/I2dxj01hFDo/s320/Odd%25C4%259Blova%25C4%258D.png
Probudit se na cizím místě bez vzpomínek je jedna věc a druhá pak je zjistit, že jste se ocitli ve skupince chlapců, kteří žijí uprostřed Labyrintu a ani po dvou letech neznají cestu ven. To samo o sobě musí být na nově příchozí víc než dost, jenže k Thomasově smůle toho na něj čeká ještě více. O pár dní později je do Labyrintu totiž poslán další člověk. A jakoby nestačilo, že přichází jen pár dní po Thomasovi, což se normálně nestává, je to dívka. Dívka, která přináší děsivý vzkaz.

Labyrint byl u nás velmi očekávaná kniha a brzy po vydání se stal bestsellerem. A není se čemu divit -  ohlasy na tuto knihu jsou velmi pozitivní ze všech stran a i nápad vypadá sakra dobře, no a samozřejmě – v září měl premiéru film podle knižní předlohy.

Vymyslet v dnešní době něco skutečně originálního je těžké, zvlášť v tom ohromném počtu dystopií, které aktuálně vychází. Proto je skutečně něco, že už jen námět knihy je tak neokoukaný a jedinečný. Něco, co tu snad ještě nebylo. Nebo minimálně já o ničem podobném nevím.

Jenže námětem kniha nekončí a přichází další důležitý bod – všechno to detailně promyslet a sestavit svět. I v tomhle směru autor obstál. Labyrint i soužití chlapců je dost dobře vymyšleno. Místo uvnitř Labyrintu se nazývá Plac a jeho obyvatelé se nazývají Placeři. Každý vykonává některou z prací. Mají radu složenou z dvanácti chlapců – dvanácti kápů různých prací. Chlapci jsou zabezpečeni i po materiální stránce – pravidelně jim jsou zasílány zásoby jídla a dalších potřebných věcí, občas dokonce pošlou něco, o co si sami chlapci zažádají. Také mají elektřinu a vodu. Autor dokonce přišel s novými výrazy, které si chlapci zažili po dobu života v Labyrintu. Dá se říct, že tam přežívají vcelku poklidně a v relativním bezpečí. Minimálně do příchodu oné dívky. Největším problémem je tedy Labyrint, ve kterém se zdi každou noc pohybují a ve kterém žijí děsivé, bezcitné stvůry, které zabíjí a jejich bodnutí způsobuje šílené halucinace, které člověka změní – Rmuti. Ovšem, tohle o vymýšlení není vše, nezbytné je, aby i důvod poslání chlapců na místo, jakým Labyrint je, měl svůj smysl. Myslím, že o tomhle se více přesvědčíme později, ale zatím to na mě působí dojmem, že ani tohle nebude mít chybu.

Na druhou stranu pár věcí mi vrtá hlavou – především pak, jak a kde byl svět Labyrintu vytvořen, ale co se toho týče, doufám, že o tom se více dozvím v dalším dílu. Taky samotný Labyrint a jeho sekce jsem úplně nepochopila.

Maze Runner | via Tumblr„Je to divný být smutnej a stýskat si po domově, ale nemám tušení, k čemu by ses chtěl vrátit ty. Vím jenom, že nechci bejt tady. Chci se vrátit ke své rodině. Je mi jedno, co tam je, odkud mě sebrali. Chci si pamatovat.“

Ani samotnému ději pak nechybí nápad. Každou chvíli se něco děje a každou chvíli nás kniha zase něčím překvapí. Nuda v tomhle příběhu rozhodně nehrozí, ba naopak. Kapitoly velmi často končí dost napínavě a opravdu snad v každé se něco semele. A i když se najde chvíli, vždycky tu máte tu otázku, která mě zajímala ze všeho nejvíc „Jaký má ten Labyrint smysl?“, kterou se zkrátka nemůžete nezabývat.

První díl téhle série byl i dost dobře zakončen – poměrně uzavřeně, ale zároveň s příslibem spousty dalšího dobrodružství v dalších dílech. Zkrátka bylo vidět, že jedna část končí a druhá začíná. Což je podle mě uděláno skutečně skvěle a přijde mi to lepší, než kdyby kniha víceméně zničehonic skončila, jak jsem já původně očekávala. Po dočtení se určitě mnoho z vás setká se spoustou pocitů.

„Potěš koště, já mám vážně strach.“
„Potěš koště, jsi člověk. Měl bys mít strach.“

Autor naštěstí kromě nápaditosti disponuje další podstatnou věcí – uměním psát. Říkám naštěstí, protože by bylo fakt na nic, kdyby se takovému nápadu nedostala dostatečně dobrého zpracování. Kniha je psána z třetí osoby, to by někomu mohlo přijít trochu neosobní. A tady nastává ta zvláštnost. Sama jsem si uvědomila, že kniha není psána přímo z pohledu Thomase až někdy v polovině knihy. Tím tedy chci říct, že osobitost tomu rozhodně nechybí a já autorovu schopnost psát jednoduše nemohu neobdivovat. Kniha je napsaná zkrátka skvěle. Žádné zbytečné popisy, které jen zdržují, žádné nepřirozené dialogy a celá atmosféra je naprosto bravurně vykreslena. Autorův styl mi přišel skutečně neokoukaný, v dobrém slova smyslu, ale nepopírám, že právě pro jeho odlišnost a neobyčejnost se bezpodmínečně musí najít i lidé, kterým nesedne.

Maze Runner on Twitter: "Thomas knows something that the others don’t. #MazeRunner http://t.co/p44zNMGxSX"Ani postavy nebyly špatné a k mému překvapení, asi jediné postava, která mi úplně neseděla, byl právě Thomas. Rozhodně neříkám, že byl, jako charakter špatný nebo protivný, to ne. Jen v některých chvílích, mě jako člověk zkrátka rozčiloval a jindy mi jeho chování přišlo poněkud namyšlené anebo skutečně nevhodné a absurdní.

S žádnou jinou postavou jsem ale neměla nejmenší problém a všechny mi přišly skutečně dobré. Každý byl jiný, některý byl sympatičtější více, jiný méně, ale o žádném rozhodně nemohu říct, že bych ho vyloženě neměla ráda.

Když to shrneme, máme tu zkrátka skvělý námět, který spisovatel skvěle promyslel i hlouběji, excelentně ho napsal a stvořil úžasné a důvěryhodné postavy. Takhle to zní prostě úžasně, avšak sama jsem po dočtení byla trochu mimo. Absolutně jsem nevěděla, zda se mi kniha líbila nebo ne. Zpracování bylo opravdu výborně, to jsem snad dala jasně najevo v textu výše. Ovšem stále mi na mysl vyvstávalo jedno „ale“, které nedokážu úplně popsat. Nechci říct, že knize něco chybělo, to rozhodně ne, jen prostě… to „ale“ zkrátka existuje, i když si nejsem plně jistá jeho významem. A právě kvůli tomu, že neznám jeho význam nebudu ho tolik tahat do konečného zhodnocení, snad jen malilinkato. Knihu tedy vidím na čtyři hvězdičky a rozhodně vám doporučuji, abyste si o ní udělali obrázek sami, protože u téhle knihy to považuji za nejlepší možnost.

4 komentáře:

  1. Já teď Útěk dočítám a musím přiznat, že jsem nadšená a líbilo se mi to určitě víc, než jsem očekávala. Podle mě tam je jediná blbost z autorovi strany a to ta, že zapomíná na podstatné věty, které napsal a jakoby na ty v podstatě důležité body zapomněl a šel dál... To mě zaráží, ale dá se to překousnout. :D
    Pak jen malinké upozornění: Máš tam chybu ve jméně autora. :) Je to Dashner, ne Daschner. Ani nevím, proč jsem si toho všimla. :D
    A musím souhlasit, že jsem si také dost dlouho myslela, že je to celé psáno z pohledu Thomase, ale pak jsem si toho taky všimla. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele toho zapomínání jsem si nějak nevšimla :D
      A za opravu moc děkuju, jsem nepozorná >.<

      Vymazat
    2. Tak to nevím. :D Možná to tak vnímám jen já, ale fakt jsem se kvůli tomu u pár částí pozastavila. :D
      Nemáš zač. :)

      Vymazat
  2. taky jsem knihu docetla a chvili musela premyslet, jak zhodnotit, bylo to dost rozporuplne, bylo to pekne a pritom takove obycejne, ale zase se to dobre cetlo, ale minimum napeti :-) a tak podobne

    OdpovědětVymazat