2. 6. 2016

[Recenze] Jandy Nelson: Dám ti slunce

Název: Dám ti slunce
Autor: Jandy Nelson
Překlad: Veronika Volhejnová
Počet stran: 360
Nakladatelství: CooBoo [únor 2016]
http://4.bp.blogspot.com/-c4RhF4pj5ow/U7W-PBgHAdI/AAAAAAAAAl0/I2dxj01hFDo/s320/Odd%25C4%259Blova%25C4%258D.png
Oficiální anotace: Některým lidem je prostě souzeno potkat se ve stejném příběhu.

Jude a její dvojče Noah jsou si neuvěřitelně blízcí. Když je jim třináct, Jude pochopí, že je krásná a Noah zas, že je gay. Třináctiletý Noah má kromě své sestry už jen jedinou lásku: kreslení. A dělá všechno pro to, aby se dostal na prestižní uměleckou školu. Jude naproti tomu víc řeší kluky. O tři roky později je všechno jinak. Na školu snů se dostala Jude, ale je z ní zakřiknutá šedivá myška, co se schovává za své výtvory. Z Noaha se stal pařmen a lamač dívčích srdcí. A jejich máma je mrtvá.

Dvojčata spolu skoro nemluví a ani jeden nedokáže říct proč vlastně. A jejich příběhy jsou bez toho druhého jen z poloviny kompletní. Podaří se jim najít k sobě zase cestu, poskládat svůj svět a získat tak šanci na šťastný život?

Brilantní příběh první lásky, rodiny, ztráty a zrady pro fanoušky Johna Greena, Davida Levithana a Rainbow Rowellové.
http://4.bp.blogspot.com/-c4RhF4pj5ow/U7W-PBgHAdI/AAAAAAAAAl0/I2dxj01hFDo/s640/Odd%25C4%259Blova%25C4%258D.png
Noah a Jude nestrávili jedinou sekundu bez toho druhého, už v děloze se vyvíjeli společně a vždycky si byli velmi blízcí. Nikdy nemělo cenu, aby proti sobě hráli kámen, nůžky, papír, protože vždycky volili stejně.

Jenže dospívání je ošemetné a když Jude začala být cool, zatímco Noah byl podivín, dvojčata se začala odcizovat. A věci se dějí a vinou nedorozumění a chyb dochází k dalším a dalším, až spolu ti dva prakticky nepromluví.

A pak jejich matka zemře a najednou je všechno jinak.

Jude si ostříhá vlasy a nasadí uniformu neviditelnosti. Noah přestane malovat a zapadne mezi své vrstevníky.

Dám ti slunce je příběh plný neskutečných náhod a propletenosti osudu, jaká snad ani nemůže být skutečně možná. Ale i když na chvíli už vážně pochybujete a říkáte si, že to Jandy přehání, věřte, že nakonec vás přesvědčí, že to celé může doopravdy fungovat, že náhody se dějí a že je celý příběh tak, jak má být.

Kdyby se máma vrátila, nepoznala by už ani jednoho z nás.

I přes prosluněnou obálku a název to není vyloženě sluníčková kniha. Noah i Jude si nesou své utrpení, své činy a svou bolest a to prostupuje celým příběhem. Jejich chybami a nedorozuměním je celý příběh protkán skrz na skrz. Ale není to vyloženě temný příběh. Protože každý z nich objevuje své světlo. Protože tma nemůže existovat bez světla a světlo bez tmy, však to sami znáte.

Je to young adult kniha a tak se tu přirozeně objeví i love story – a ne jedna! Ale není to to, co knihu táhne. Ze všeho nejvíc je to to totiž kniha o rodině.

Můj bojkot není jen nějaký rozmar. Pro mě kluci nejsou cítit mýdlem nebo šamponem nebo posekanou trávou nebo potem po fotbalovém tréninku nebo opalovacím krémem nebo oceánem po hodinách strávených v zelené křivce vlny. Už ne. Pro mě jsou cítit smrtí.

Každé z dvojčat nám má co dát, svůj kousek příběhu. Noah minulost, to, co se stalo před tím, než jejich matka zemřela. Jude přítomnost, která konečně poskládá střípky dohromady. Střídají se po kapitolách, které rozhodně nejsou krátké. Zprvu mě to trochu štvalo, protože autorka vás pohltí jednou dějovou linkou, jedním hrdinou a pak najednou lup, po dlouhé době, zrovna v nejlepším, skočí ke druhému a vy jste trochu zmatení a naštvaní, protože vás teď, sakra, zajímá ten druhý. Ale stejně čtete dál a za chvíli už jste zcela ponořeni do příběhu. Nakonec si na ty dlouhé kapitoly ale přeci jen přivyknete a pochopíte, že s kratšími a častějším střídáním by to asi nebylo úplně ono.

Nejsou to ale jen Noah a Jude o koho jde. Také je tu jejich otec a matka, Oscar a Guillermo García a další. A všechny ty postavy jsou skutečně lidé se svými vlastními světly a stíny. Všichni tvoří tenhle příběh tím, čím je.

V jednom zlomku vteřiny jsem viděl všechno, čím bych mohl být, všechno čím, chci být. A čím nejsem.

Jak už jsem zmínila, autorka vás svou knihou dokáže pohltit a myslela jsem to zcela vážně. Obalí vás písmeny, vtáhne vás do stránek, vtáhne vás do dvojčat, do světla i tmy, do všeho. Jandy zkrátka a dobře umí psát! Příběh i přes veškerou jeho temnotu podává tak nějak lehce a je takovým sluncem celé knihy.

Dám ti slunce prostě a jednoduše stojí za vaši pozornost. Není to typická young adult a věřím, že vás zaujme, pokud ne vším, tak minimálně něčím. Přiznám se, že původně mě svým námětem téměř nezaujala a jestli jsem ji přidala na wishlist, tak jedině kvůli tomu, jak byla očekávaná a jak moc se o ní mluvilo, pak se ve mně ale něco pohlo a řeknu vám jedno – jsem vážně nadšená, že jsem po té knize nakonec doopravdy sáhla!
http://nd06.jxs.cz/105/257/0c579c04c9_93869651_o2.png
http://4.bp.blogspot.com/-c4RhF4pj5ow/U7W-PBgHAdI/AAAAAAAAAl0/I2dxj01hFDo/s640/Odd%25C4%259Blova%25C4%258D.png 
 Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji knihkupectví Martinus.cz, knihu u nich můžete zakoupit zde.

Zdroj obrázku: http://audrey-hepbuuurn.tumblr.com/post/132168875140/revolutionaries-by-musique-de-nuit-inspired-by

3 komentáře:

  1. Ta knížka vypadá tak zatraceně dobře :D Za dva týdny mám narozeniny, tak se snad dočkám :D

    OdpovědětVymazat
  2. Já se do knihy zamilovala, příběh mě dostal:). Jsem ráda, že i tobě se líbila.

    OdpovědětVymazat