20. 11. 2016

[Recenze] J. K. Rowling, John Tiffany, Jack Thorne: Harry Potter a prokleté dítě | Harry Potter

Název: Harry Potter a prokleté dítě
Série: Harry Potter
Autor: J. K. Rowling, John Tiffany, Jack Thorne
Překlad: Petr Eliáš
Počet stran: 424
Nakladatelství: Albatros [září 2016]
http://4.bp.blogspot.com/-c4RhF4pj5ow/U7W-PBgHAdI/AAAAAAAAAl0/I2dxj01hFDo/s320/Odd%25C4%259Blova%25C4%258D.png
Oficiální anotace: Speciální vydání pracovního scénáře.

Harry Potter to nikdy neměl snadné a teď, jako přepracovaný zaměstnanec Ministerstva kouzel, manžel a otec tří školáků, to má ještě těžší.

Potýká se s minulostí, která nechce zůstat tam, kam patří, a jeho nejmladší syn Albus se mezitím musí prát s tíhou rodinného dědictví, o které nikdy nestál. Minulost a současnost se čím dál hrozivěji prolínají a otec i syn zjišťují nepříjemnou pravdu: temnota někdy vyvěrá z nečekaných míst. 

Divadelní hru Harry Potter a prokleté dítě na námět J.K. Rowlingové, Johna Tiffanyho a Jacka Thornea napsal Jack Thorne. Je osmým příběhem ze série o Harrym Potterovi a zároveň prvním, který se oficiálně dočkal divadelního zpracování.
http://4.bp.blogspot.com/-c4RhF4pj5ow/U7W-PBgHAdI/AAAAAAAAAl0/I2dxj01hFDo/s640/Odd%25C4%259Blova%25C4%258D.png 
Pro některé neexistuje, jiné nadchlo, spektrum názorů na Prokleté dítě je zkrátka a dobře obšírné a není se čemu divit. Příběh se odehrává o více než devatenáct let později, není to samotný Harry Potter, kdo je v hlavní roli a především, není to klasická kniha, nýbrž scénář k divadelní hře. Je tedy samozřejmé, že rozporuplným pocitům a reakcím se vyhnout nedalo.

Chlapec, který zůstal naživu, už není nadále chlapcem, ale otcem tří dětí a prací zavaleným vedoucím Odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů. A právě jeho syn Albus Severus spolu se svým nejlepším přítelem Scorpiusem stojí v centru dění. Potter a Malfoy. Oba dva nesou na zádech břímě minulosti svých otců a možná právě to je jedním z důvodů, proč se z nich stali tak dobří přátelé.

Je to hodně o rodině a přátelství, oba tyto aspekty jsou vlastně svým způsobem podstatnější, než samotný děj, protože bez nich by se nic z toho nestalo. Kdyby se býval Albus necítil, že není synem, jakého by měl mít muž, který zachránil celou kouzelnickou společnost, a kdyby býval Harry Albusovi rozuměl, všechno by bylo snazší. Jenže život jednoduchý není a mezilidské vztahy už vůbec ne a to ani v případě, že jste slavný Harry Potter. Vlastně to celou situaci občas ještě komplikuje.

„V tomhle zmateném světě zmítaném city neexistuje dokonalá odpověď. Dokonalost se lidstvu vymyká, dokonce ani magie na ni nedosáhne. V každém zářivém okamžiku štěstí je i kapička jedu: Vědomí, že zase přijde bolest. Buď upřímný k těm, které máš rád, dej jim najevo, že trpíš. Cítit bolest je stejně lidské jako dýchat.“

Ukáže se ale, že o nic jednodušší není ani být synem Draca Malfoye, protože o vás kolují fámy, že váš otec je neplodný a vy jste synem Voldemorta. A to i přes to, že máte nos!

Harry, Ginny, Ron a Hermiona jsou samozřejmostí, ale kromě nich se vrací i mnoho dalších postav, jako Draco Malfoy anebo Minerva McGonagalová, ale také ti, jejichž přítomnost vás dost možná překvapí.

Hrdinové dospěli a nejvíce je to vidět asi na právě zmiňovaném Dracovi, který je v Prokletém dítěti naprosto skvělý. A to vám říká někdo, kdo k němu poprvé pocítili nějaké ty sympatie až někdy v šestém dílu a do té doby ho úplně nemusel.

Často je slyšet, že pokud jde o námět, je to spíš taková dobrá fanfikce, než skutečné pokračování potterovské série. Něco na tom nejspíš je, na druhou stranu – s čím by museli autoři námětu přijít, aby to působilo jako skutečné pokračování? Možná nějaký nový problém, nevím.

Nevím, jestli jste už někdy četli scénář k divadelní hře, každopádně pokud to není jasné, převážnou většinu obsahu tvoří dialogy, doplněné o krátké popisy toho, co kdo dělá, kde se děj zrovna odehrává a koho všeho můžeme na jevišti vidět. Je to tedy rychle přečtené (pokud tedy nemáte potřebu si to šetřit, jako já) a o nějakém stylu psaní tu moc nemůže být řeč. Jedině v souvislosti s tím, že každá postava měla svůj specifický styl vyjadřování, což je bezesporu plus. Není to sice nikterak výrazné, ale určité drobnosti tu jsou.

„Byli to skvělí chlapi s obrovskými chybami, a víš ty co – bez nich by tak skvělí nebyli.“

Jediný problém, který jsem s knihou měla, byly věci, které mi nějak nedávaly smysl. Především tedy nerozumím, jak se Scorpius mohl dostat do Zmijozelu. Rozumím, že na jednu stranu byl v téhle koleji potřeba a na druhou by to nebylo ono, kdyby nebyl takový, jaký byl, jenže mi tam prostě neseděl. Nepřišel mi dostatečně ctižádostivý, sám Draco podotýká, že by byl rád, kdyby byl trochu víc vůdčí a ani žádná jiná vlastnost, která by mi pasovala k Zmijozelu, mě v souvislosti s ním nenapadá. Možná, že to má všechno v sobě, jen se to neprojevilo, možná si to špatně vykládám, nevím.

Zkrátka a dobře, mně se Prokleté dítě líbilo, zahřálo mě u srdíčka a nejednou téměř rozplakalo, ať už to bylo dojetím anebo smutnou scénou. Je to návrat do kouzelnického světa, no a co, že je jiný, než jsme zvyklí? Už jen fakt, že se knihu rozhodli vydat a dovolit tak návrat do kouzelnického světa i fanouškům, jež nemají možnost podívat se na samotnou divadelní hru, podle mě prostě stojí za ocenění. Nepopírám, že by kniha nemusela stát tolik, vzhledem k tomu, že to ani není ‚pořádná‘ kniha a scénář museli mít napsaný tak jak tak, ale co naděláme. Za mě to jsou čtyři hvězdičky.
http://4.bp.blogspot.com/-c4RhF4pj5ow/U7W-PBgHAdI/AAAAAAAAAl0/I2dxj01hFDo/s640/Odd%25C4%259Blova%25C4%258D.png

4 komentáře:

  1. Já jsem byla spokojená, mělo to své mouchy, ale pořád to je Harry
    Double Infinity by Ella

    OdpovědětVymazat
  2. Tohle čte snad každý, ale mě to po pravdě neláká...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Safra, tenhle komentář mi nějak unikl :D

      Inu, on je Harry hodně populární a je to jedna z těch sérií, kterou si přečtou i nečtenáři, tak není divu, že je na to teď každý zvědavý. Ale víš co, ani to neznamená, že to musí lákat každého :)

      Vymazat