Social Media

Kterak jsem k času a motivaci přišla

Už dlouho předlouho jsem si uvědomovala, že mám hrozný problém s prokrastinací a především s organizací času. Často jsem měla pocit, že musím pořád něco dělat, že nic nestíhám a že nemám absolutně žádný čas na věci, které bych chtěla dělat. Zároveň jsem věděla, že kdybych si svůj volný čas dokázala nějak zorganizovat, šlo by to po všech stránkách mnohem lépe. Hodně dlouho jsem se ale k ničemu neměla, protože jsem pořádně netušila, jak na to a navíc jsem byla neustále moc vyčerpaná a líná na to, abych se tím nějak zabývala. Jak vám ale nejspíš došlo, když tohle píšu, jednou jsem si řekla dost a rozhodla se začít něco dělat.

Prvním krokem pro mě bylo rozhodnutí, že si začnu psát seznamy věcí, které musím daný den udělat. A jakmile jsem sehnala krásný sešit (protože bez krásného sešitu by to samozřejmě nešlo), pustila jsem se do toho. Nebudeme si nalhávat, že by se mi třeba alespoň ze začátku, z toho všeho nadšení a odhodlání, dařilo plnit všechno, co jsem si napsala. Nedařilo a pořád se mi to úplně nedaří. Stále věci, které odložit můžu, odsouvám i několik dní, ale přesto v těch seznamech vidím smysl a píšu je dál.

Jde o to, že mám věci přehledně na jednom místě, a když se jedná o nějaké drobnosti, je těžší na něco zapomenout. Zároveň chci samozřejmě seznam ideálně celej vyškrtanej, a proto se spíš donutím udělat ty ne tolik důležité a jednoduché věci, které bych jinak odsunula až na jindy.

Krom toho si do tohohle sešitu také stručně poznamenávám nápady, které bych nerada zapomněla. Nápady na články, videa, cokoliv. Mám je tak po ruce, a když nevím, mohu to prostě prolistovat a vzpomenout si, co jsem si vlastně říkala, že by bylo dobré zrealizovat.

Koncem roku jsem si také konečně začala poznamenávat věci, které mi v daném týdnu udělaly radost, potěšily mě nebo tak. Takové (ne)malé radosti. To abych se naučila víc vnímat ty pozitivní věci a zároveň si je mohla jednou zpětně pročítat.

Vedle tohohle sešitu si také vedu diář, kam si zaznamenávám především věci do školy, ale také různé deadliny a podobně, ačkoliv to pro mě není žádná zásadní novinka. Jen mám pocit, že s novým rokem a tedy i novým diářem, jsem se do toho obula trochu víc a mám to celé hezčí, barevnější, přehlednější a jsem z toho neskutečně nadšená. Už to nejsou jen naškrabané poznámky o tom, kdy co píšeme. Jsem celá hotová, když mám stránky plné a různě barevné, protože to prostě vypadá tak strašně krásně, přestože to znamená, že mě toho v daném týdnu hodně čeká.


Nedávno se mi do rukou také konečně dostala kniha Konec prokrastinace od Petra Ludwiga. Tuhle knihu jsem si chtěla přečíst už strašně dlouho, jenže co si budeme nalhávat, nikdy se mi do ní nakonec nechtělo investovat a upřednostnila jsem nějakou beletrii. Pak mi ji ale Sonča dovezla, neboť jsem se kdysi zmínila, jestli bych si ji někdy nemohla půjčit, a už nebylo cesty zpět. Je to skvělá kniha, to vám povím. Ovšem sama mám pocit, že víc, než že by mi pomohly ony rady v ní uvedené, mě tahle kniha vážně neskutečně namotivovala. Pro jednou jsem zase přetékala odhodláním a entuziasmem, chutí něco dělat se svým životem a něco dokázat.

Krom toho jsem se ale pustila i do nástrojů, které Petr Ludwig ve své knize představuje. Začala jsem tedy pracovat na seznamu svých silných a slabých stránek, na seznamu úspěchů i na analýze motivujících činností. Nejpodstatnější je pro mě ale aktuálně asi buzerlístek, který se snažím fakt pečlivě plnit.

V rámci všeho toho nadšení okolo Konce prokrastinace jsem si také vzpomněla, že jsem si kdysi chtěla přečíst i knihu Kraď jako umělec od Austina Kleona. No a jak už jsem byla v tom seberozvoji, objednala jsem ji a hned po Prokrastinaci se do ní pustila. Tady už nejde o boj s prokrastinací, nýbrž o kreativitu, o to jak být kreativní, jak tvořit a tak podobně. A stejně jako předchozí, i tahle kniha mě hrozně nadchla.

Vzhledem k tomu, jak se mi zalíbila kniha Kraď jako umělec, vás nejspíš nepřekvapí, že následně jsem si objednala i Kleonovu další knihu – Ukaž, co děláš!. Ve své druhé knize Austin mluví o tom, jak svou tvorbu ukázat světu a jak se přiblížit svým fanouškům. Musím říct, že tohle jeho dílo mi možná přišlo ještě o něco málo záživnější než to první.

Všechny tyhle knihy mě dost silně namotivovaly k rozhodnutí zase se začít věnovat vlastní literární tvorbě. Krom toho mě ale tak obecně popostrčily a ukázaly mi, že bych možná doopravdy mohla být víc takovým člověkem, jakým bych být chtěla. Takže jo - pro mě to nebylo ani tak o těch vědomostech, které mi předají, ale o té motivaci, kterou jsem z nich nasála.


Vedle knih mi byla nedávno doporučena také mobilní aplikace jménem Level Up Life. V téhle aplikaci máte několik kategorií a v každé z nich jsou úkoly, jenž mají napomáhat vašemu rozvoji. Za splnění daných úkolů se vám následně nasčítávají body, díky kterým postupujete na další úrovně, na kterých se vám odemykají zase nové a nové úkoly, vracet se ale můžete i k těm starým. Kategorií je tu spousta od četby přes vzdělávání, zdravou životosprávu, jídlo až po zábavu a dobročinné činnosti. Já jsem neustála zvědavá, co přijde na dalším levelu, takže zatím se snažím dělat, co jen můžu. Určitě doporučuji se na to podívat, třeba vás to zaujme. (A kdyžtak si mě můžete přidat do přátel, moje uživatelské jméno je notamuggle.)

Mám za sebou nějaký rok a půl plný beznaděje, kdy jsem v ničem neviděla smysl, nic mě pořádně nebavilo, ani věci, které jsem dřív měla ráda, období, kdy jsem neustále unavená stála zaseklá na jednom místě bez nějaké chuti do života. Nejspíš proto je pro mě pocit, že se konečně zase začínám nějak posouvat, že jsem znovu našla energii a že konečně zase něco dělám, tak strašně úžasný a okouzlující.

Upřímně, čekala jsem, že mi to moc dlouho nevydrží. Že nadšení opadne a svoje seznamy si zanedlouho psát přestanu, proto také tak žasnu nad tím, že i po dvou měsících si je stále píšu a moje nadšení tak nějak přetrvává.

A co vy? Jak jste na tom vy s organizací času, prokrastinací a všemi těmi věcmi okolo? Četli jste nějakou knihu, která vás k něčemu namotivovala? Máte nějaké vlastní tipy a triky?

Zdroj úvodní fotografie: https://pixabay.com/cs/organiz%C3%A1tor-osobn%C3%AD-organiz%C3%A9r-791939/
Ostatní fotografie jsou moje.
5 komentářů u "Kterak jsem k času a motivaci přišla"
  1. Moc hezky clanek a musim rict ze ja jsem dospela do toho bodu, kdy jsem si poridila, jak pises, ten hezky sesit ale nevim co do nej psat, protoze toho je taaak moc. Takze u me chaos a beznadej zatim pokracuje :/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já tam píšu všechno, i když třeba předem vím, že to všechno určitě nestihnu, alespoň mám přehled v tom, kolik toho je, kolik mi toho zbývá a kolik jsem toho nestihla. A co nestihnu samozřejmě přepisuju na den následující :D

      Vymazat
  2. Problém s prokrastinací mám a velký. Vždycky se mi do cesty připlete zajímavá kniha, seriál, film nebo v tom horším případě učení a pak už nemám náladu na nic. Plány si taky vedu. Mám diář a poznámkové sešity, ale i tak se stává, že často nic neudělám. Nevím proč, ale u mě nejlíp funguje, když pracuju na nějakým společným projektu, protože toho druhého nechci nechat dlouho čekat a udělám to většinou hned.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A to mě zas ty společný projekty tolik nepomáhají :D Třeba teď jsme se s přítelkyní rozhodly společně pustit do psaní knihy/povídky/whatevs a kdybys viděla, jak dlouho mi trvalo napsání té první kapitoly... :D Stydím se docela :D

      Vymazat
    2. Ve společných povídkách mám právě opačný problém. Vždycky to napíšu rychle a pak musím čekat (v jednom případě je to už půl roku :D) až se k tomu dokope ten druhý :D I když také se mi stává, že se nemůžu k napsání kapitoly dokopat a trvá mi to třeba měsíc, ale moc často se to nestává.

      Vymazat