28. 2. 2017

(Ne)malé radosti #1 | Leden, únor


Před nějakou dobou jsem si začala psát seznamy věcí, které mi v tom a onom týdnu udělaly radost a jak vám už nejspíš došlo, právě tyhle radosti budou náplní těchto článků. Nebudu vám tu samozřejmě povídat úplně o všem, co jsem si zapsala, to by bylo na dlouho a určitě ne všechno by pro vás bylo alespoň něčím zajímavé. Místo toho vyberu jen ty nejlepší, nejradostnější, nejzajímavější a prostě nejkouzelnější položky, o které se s vámi podělím. Nepůjde o nijak pravidelnou rubriku, články budou vycházet nahodile, jak se mi to zrovna sejde, jednou kratší, jindy delší.

Radost první - nový diář
Začátek nového roku s sebou přinesl nový diář, který jsem si letos vážně neskutečně zamilovala a ještě několik týdnů jsem překypovala nadšením, jen jsem se na něj podívala. Letos prvním rokem v něm nenajdete jen ledabyle načmárané poznámky o tom, co kdy píšeme a kdy mi vyprší platnost Opencard, ale všechno to mám napsané úhledně, barevně rozlišené a prostě je to pastva pro oči. Čím víc různorodých úkolů a událostí mě čeká, tím barevnější diář je a tím jsem z toho nadšenější, ačkoliv to znamená, že mě toho hodně čeká.

Radost druhá - motivační knihy
Začalo to Koncem prokrastinace, která mě neskutečně nadchla a namotivovala a pokračovalo přes Kraď jako umělec až k Ukaž, co děláš!. Všechny tyhle knihy byly fakt skvělý a to nadšení, motivace, odhodlání a energie, které jsem z nich načerpala, radost, se kterou jsem se vrhala do práce, byly fakt něco hrozně skvělého. O těhle knihách jsem už jednou rozepsala tady, tak se nebudu opakovat a pokud vás to zajímá víc, určitě si zmiňovaný článek o času, motivaci a všem podobném přečtěte.

Radost třetí - psaní
Po hrozně dlouhé době jsem se zase pustila do psaní a snad bych ani nevěřila, jak moc mě to chytne. Je pravda, že donutit se k tomu, je občas něco fakt hrozného, a kdybych to nepsala s mou drahou Sončou (což je taky jedna velká radost, když už jsme u toho), nejspíš bych nenapsala skoro nic, ale takhle se tak nějak vzájemně doplňujeme, opravujeme a popoháníme, což mi nedovoluje to zazdít. Naštěstí. Protože to zazdít vážně nechci. Až tohle totiž dopíšeme, to uvidíte bestseller!

Radost čtvrtá - Stefanie Scott
Dobře, tohle asi vyzní trochu divně, jsem si toho vědoma, ale objev téhle slečny mě fakt neskutečně nadchl, ona slečna mě nadchla. Když jsem náhodou objevila písničku Girls Like Girls od Hayley Kiyoko, už v tom klipu mě Stefanie hrozně zaujala a jala jsem se tedy do pátrání po tom, kdo to vlastně je. Zjištění, že se jedná o Lexi z Farmy R.A.K., mě hrozně zarazilo, ale vysvětlilo to, odkaď je mi povědomá. Já se obvykle o celebrity moc nezajímám, musí to být fakt něco, abych si zapamatovala aspoň jména členů skupin, které poslouchám a kdo hraje v mých oblíbených filmech a seriálech také povětšinou netuším, natož abych o nich, jako o lidech, ještě něco věděla. Jenže Stefanie mě prostě neskutečně zaujala, svým vzhledem, hlasem, vystupováním, pozitivní energií, které z ní čiší, bisexualitou (ehm, chápete, Disney goes gay) a tak podobně. Fakt doufám, že se časem začne nějak více projevovat - ať už hudebně nebo herecky.

Radost pátá - Harry Potter a kámen mudrců in concert
O promítání Harryho Pottera v O2 aréně za doprovodu pražského symfonického orchestru jste určitě slyšeli. Já původně myslela, že si tuhle událost nechám ujít a půjdu možná až na nějaký další díl, pokud bude. V tomhle jsem žila až do doby asi týden před koncertem, kdy mě Sonča pozvala na koncert, ovšem o jaký mi odmítala říct, že prý překvapení. Teprve po tom, co jsem prohledala všechno možné a byla celá zoufalá, že toho 28. v Praze přece žádný koncert není, mi pověděla, kam to jdeme (víte co, potřebovala totiž vytisknout lístky).

Bylo to skvělý, což vás ale asi nepřekvapí. Harry Potter je láska a promítání ve velkém má vždycky úplně jinou, magičtější atmosféru než když na to koukáte doma na notebooku. Hudba byla skvělá, bylo vtipné pozorovat dirigentovo poskakování a hrozně zlaté, když se snažil mluvit česky (a taky, když se zeptal, kdo je z Mrzimoru a má drahá tleskala skoro jediná). Poprvé jsem také film slyšela s originálním dabingem a musím říct, že to je něco hrozně jiného, v dobrém slova smyslu, samozřejmě.

Radost šestá - Life is Strange
Tuhle hru jsem poprvé hrála před více než rokem a už tehdy jsem se hrozně těšila, že si to za nějaký čas, až to nebudu mít tak čerstvě v paměti, zahraju znovu, udělám věci jinak, dostanu se k jinému závěru. Ta chvíle nastala před pár týdny, kdy jsme se do toho s mou milou pustily společně. Podařilo se nám zachránit Kate, spřátelit si Franka a získat vytoužený kiss ending. A ačkoliv je ta hra na jednu stranu dost pochmurná, stejně ji mám hrozně ráda a na tomhle seznamu nesmí chybět.

Radost sedmá - nová postel
To tak matka nechápala, jak se s přítelkyní můžeme nacpat na jednolůžko, až se rozhodla, že je na čase pořídit mi novou, větší postel. Zprvu jsem z toho byla trochu rozpačitá a nejistá, přeci jen já svou starou postel milovala a bála jsem se, kolik místa mi nová postel sežere. Ovšem na druhou stranu představa, že budeme mít se slečnou víc prostoru, za to stála. Přiznávám, že když jsem pak po tom, co během mé nepřítomnosti postel sestavili a nahradili, poprvé vstoupila do pokoje, byla jsem docela v šoku a měla jsem pocit, že to byla hrozná chyba, ale ve chvíli, kdy jsem si do ní poprvé lehla se všechny moje obavy rozplynuly, protože sakra, to je tak hrozně skvělý. Ono to bylo hlavně o zvyku, teď jsem si na ni i místo, které mi v pokoji zabírá, naprosto přivykla, takže už mi na tom nepřijde ani nic divného.

Radost osmá - teplo!
Stejně jako mě nadchl první sníh, neskutečnou radost mi udělaly i první jarně působící dny. Sluníčko, takové teplo, že si můžu klidně vzít slabší kabát bez toho, abych mrzla, dokonce ho ani nemusím nosit zaplý... Mám tohle teplé počasí, obzvlášť po zimě, hrozně ráda, mám ráda jaro a tohle ho už pomalu začíná připomínat. Nechce se mi chodit domů a deprimuje mě, že venku nemám moc co dělat, kam jít. Navíc to taky znamená, že se sušák na prádlo konečně přesunul z mého pokoje zase na balkón, což je další skvělá zpráva. Hádám, že nebudu jediná, když řeknu, že si fakt hodně moc přeju, aby takhle to počasí už vydrželo.

Radost devátá - šála
Ještě jednou naťukneme téma Harryho Pottera. Považuju se za hrdou studentku Havraspáru a i tu šálu už pár měsíců mám. Když jsem ale zjistila, že matčina známá plete, neodolala jsem a nechala si uplést šálu ještě jednu - tentokrát tu vytouženou modro-bronzovou, jakou mají Havraspárští mít podle knihy, a kterou na internetu prostě nekoupíte, poněvadž se všichni řídí filmem. Teď už ji mám doma a je fakt strašně skvělá. V obchodě jsem si nebyla úplně jistá, jestli jsem vybrala správné odstíny barev, hlavně, jestli jsem tu bronzovou neměla vzít víc dohněda místo dooranžova, ale když na ni teď koukám, myslím, že jsem zvolila dobře.

11 komentářů:

  1. Krásný článek. Taky jsem si psala co mi udělalo v během týdne radost, ale po měsíci jsem od toho upustila. Moc dobrý nápad napsat na tohle téma článek! Měj se hezky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Upřímně, já taky čekala, že mi to moc dlouho nevydrží a ono hele... :D Jinak děkuju, i ty se měj hezky! :)

      Vymazat
  2. Taky si chci zacit psat co mi dela radost a mozna pak taky vytvorim clanky :) Diar si taky vedu dycky barevne uz par let a je to desne bozi :) Koncert HP zavidim. A ty tri knizky co uvadis mam taky a taky miluju.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jůů, jen se do toho pusť! Zrovna na tvoje články na tohle téma bych byla vážně zvědavá :D Koncert závidět nemusíš, prostě se na podzim vyprav na Tajemnou komnatu! :D

      Vymazat
    2. No jo na Komnatu muzu, ale uz to nebudu mit komplet, chapes :D A mmch prvni clanek na podobny tema online ;) Vzala jsem to hopem, od myslenky ke skutku :D

      Vymazat
    3. Jo tak, to chápu no :D Jinak super! Už se běžím podívat!

      Vymazat
  3. Tohle je skutečně skvělý nápad!
    Některé diáře jsou opravdu skvělé. Já si radši kupuju obyčejný, protože jinak je mi líto ho na konci roku vyhodit :D
    Doufám, že se ti bude v psaní dařit :)
    Určitě se na Stefanii mrknu. Vůbec jsem nevěděla, že zpívá :)
    Doufejme, že to počasí skutečně vydrží... jaro je nejlepší období roku :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vyhazování starých diářů (a kalendářů) jsem vyřešila jednoduše - prostě je nevyhazuju a hromadím ve skříni :D
      Snad jo, také mám jaro (spolu s podzimem) nejraději :)

      Vymazat
    2. Já je také hromadila, ale v létě jsem si předělávala pokoj a všechno zbytečné šlo pryč a už se snažím nehromadit :D
      Jop, podzim je také úžasný, ale na jarní vzduch nic nemá :)

      Vymazat
    3. To tě obdivuju :D U mě nijak zásadně nepomohlo ani stěhování a většinu krámů jsem přechovala... :D

      Vymazat
    4. K obdivu tu fakt nic není... hodně z mých krámů jsem jen přesunula na půdu :D Ale zrovna ty diáře jsem se nějakým zázrakem donutila vyhodit :D

      Vymazat