Social Media

[Recenze] Amy Zhang: Tady končí svět


Název: Tady končí svět
Autor: Amy Zhang
Překlad: Veronika Volhejnová
Počet stran: 248
Nakladatelství: CooBoo [duben 2017]

Oficiální anotace: Janie a Micah, Micah a Janie. Tak to bylo už od základní školy, kdy se Janie přistěhovala do domku vedle Micaha a stala se z nich nerozlučná dvojice. Janie tvrdí, že Micah je všechno, co ona není. Micah je stydlivý, ona společenská. Micah miluje hudbu, ona výtvarné umění.

A jejich přátelství je perfektní – až na jediný háček, nikdo se o něm nesmí dozvědět. Jednoho dne se ale Janie ztratí a Micah začne pochybovat o všem, co si o své nejlepší kamarádce myslel. Jaká byla doopravdy? A proč zmizela?

Janie a Micah. Micah a Janie. Nerozlučná dvojice, o které se ale nikdy nikdo nesmí dozvědět. Alespoň tak to bylo, dokud se Janie poslední den prázdnin před maturitním ročníkem nepřestěhovala do jiného domu. Najednou už nestačilo přelézt polici mezi okny jejich pokojů, aby mohli být spolu.

Teď se Micah probouzí v nemocnici, moc si toho z posledních týdnů nepamatuje a většinu věcí zapomene, sotva se je dozví. A Janie – Janie zmizela.

Příběh je vyprávěn ze dvou pohledů, střídají se kapitoly „Předtím“ a „Potom“. Micah nám popisuje přítomnost, zmatenou, zoufalou a plnou nezodpovězených otázek a Janie osvětluje minulost, jsou to právě její zápisky, které nám vypraví, co se vlastně stalo.

Janie a Micah. Micah a Janie. Jak už tomu tak bývá, tihle dva jsou rozdílní jako den a noc a vůbec nikoho by nenapadlo si je spojovat.

„Byli jsme pitomí a neporazitelní a mysleli jsme si, že můžeme všechno.“

Micah je tichý, nevýrazný kluk, vyplňuje přihlášky na vysokou a nerad jezdí nad povolenou rychlost. Nicméně není to žádný slušňácký šprt, jak by se dalo očekávat. Jasně, kamarádů moc nemá, vlastně jen jednoho, ale třeba takový alkohol mu problém ani v nejmenším nedělá. Přiznám se, že tohle pro mě bylo asi nejtěžší na uvědomění, neboť mám v hlavě neustále zakotveno, že ti nevýraznější hrdinové slušňáci ve většině knih vážně jsou.

Janie je snílek a umělkyně a blázen. Hlavu má plnou snů, nápadů, složitých plánů, ničeho se nebojí a vždycky dosáhne svého. Je posedlá pohádkami, metaforami a neustále nosí po kapsách kameny, na které píše slova a věty. Miluje Virginii Wolfovou a její nejoblíbenější citát je „Už žádný strach.“ Zároveň je to ale ten typ hrdinky, u které prostě cítíte, že je předurčena k nějaké tragédii, že ona sama je vlastně svým způsobem tragédie.

Zprvu mi postava Janie přišla taková… já ani nevím, úplně mi neseděla. Nicméně jak se děj vyvíjí a Janie shazuje vrstvy, dost možná ji začnete mít rádi. Já začala. Postava Micaha zase působí, jako on sám – nevýrazně, přestože rozhodně zas tak nevýrazný není.

Těžko říct, čí kapitoly jsem měla raději – od Micaha jsem se dozvídala věci, ze kterých jsem byla jako na trní, v těch Janieniných jsem pak netrpělivě vyčkávala, kdy se mi konečně dostane nějakých odpovědí a dohromady se oba pohledy skvěle doplňovaly.

„Copak to necítíš? Poslouchej. Necítíš to, Micahu? Tady končí svět. Nabízím ti lístek na apokalypsu, do první řady. Tak co ty na to? Hudbu, Micahu. Všechno potřebuje dobrý soundtrack a apokalypsa nejvíc.“

Protože nevíme, co se s Janie nakonec stalo, kniha je neskutečně napínavá a jedna teorie střídá druhou a přitom si člověk celou dobu uvědomuje, že žádná z nich nakonec nejspíš nebude úplně správná. Garantuji vám, že Tady končí svět vás pohltí a vyvolá ve vás celou plejádu pocitů, nervozitou počínaje. Je to přesně ten typ knihy, kde máte strach z konce, nechcete ho znát (i když jste zároveň napnutí k prasknutí), nechcete, aby nadešel.

Amy Zhang dokáže skvěle vykreslit jakoukoliv situaci a z kapitol Janie je vidět, že nápadů a metafor má požehnaně. Zároveň se ale nezdržuje až nadbytečnými popisy a kniha vám pod rukama vážně rychle ubíhá.

Obálka tohohle počinu je trochu jako naše charaktery. Klidná a poněkud nevýrazná modrá mi připomíná Micaha a v kontrastní červené vidím celou Janie. Tady ale chvála na grafické zpracování nekončí, to nejlepší se totiž skrývá uvnitř. Kniha je doplněna o zápisky z deníků Janie, které jsou plné nejrůznějších kreseb a je to vážně krásné. Fascinující na tom je ale i jejich vývoj – na začátku jsou to detailní ornamenty a kresbičky rámující celou stranu, jsou živé a hravé, jak ale děj vrcholí, kresby jsou podstatně jednoduší a nevýraznější.

Pokud máte rádi knihy jako Dám ti slunce, Tím všechno začíná nebo třeba Papírová města a Hledání Aljašky, Tady končí svět byste si neměli nechat ujít, věřím, že právě vám se totiž tenhle příběh zalíbí. A pokud jste uvedené knihy zatím nečetli anebo je nemáte úplně v lásce, stejně to zkuste, stojí to za to.

Když o tom tak uvažuji, sama ani nevím, kdy naposledy ve mně kniha vyvolala tolik pocitů, kdy naposledy mě nutila o ní tak moc přemýšlet. Zkrátka a dobře – je to skvěle napsaná a čtivá kniha s dechberoucím příběhem a není proč váhat, minimálně za zkoušku to stojí.

„Miluju tě víc než cokoliv.“
„Miluju tě víc než všechno.“

http://4.bp.blogspot.com/-c4RhF4pj5ow/U7W-PBgHAdI/AAAAAAAAAl0/I2dxj01hFDo/s640/Odd%25C4%259Blova%25C4%258D.png
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství CooBoo.

Ilustrační obrázek je přímo z knihy, rozsáhlejší ukázku můžete nalézt na stránkách CooBoo - http://www.cooboo.cz/kniha/tady-konci-svet
6 komentářů u "[Recenze] Amy Zhang: Tady končí svět"
  1. Moc pěkná recenze :) O knize vím, ale nějak jsem ji minula :) Teď jsi mě však vážně nalákala k přečtení :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) Ráda slyším, že jsem tě nalákala a doufám, že nakonec to dojde až tak daleko, že si ji vážně přečteš! Doopravdy stojí za to :)

      Vymazat
  2. Původně jsem chtěla knihu přeskočit, ale nakonec jí možná ještě dám šanci :)

    OdpovědětVymazat
  3. Jo, jo, jo, ty sis to přečetla!! A líbilo se ti to! Já jsem tak ráda! :) ♥

    OdpovědětVymazat