Social Media

(Ne)malé radosti #6 | Listopad, prosinec


Zanedlouho už to bude rok od chvíle, co jsem vydala první článek téhle série a hrdě můžu říct, že jsem celé to zaznamenávání radostí vydržela jeden celý rok. Nebudeme si nic nalhávat - nečekala jsem to, stejně jako jsem nečekala, že vážně vydržím každý den věnovat okolo 5 - 10 minut cvičení a přece.

Je sice pravda, že v posledních dvou měsících jsem s tím poznamenáváním radostí (a všeho ostatního, co se snažím takhle poznamenávat) dost zaostávala. Nechtělo se mi, odkládala jsem to a taky hrozně zapomínala. Chvíli jsem se bála, že to zabalím úplně, ale naštěstí to až tak daleko nedošlo.

Radost čtyřicátá sedmá - Filmy
K něčemu se vám přiznám, když jsem se pustila do vypisování všech těch radostí, které jsem si zaznamenala do sešitu, a které podle mě stály za zmínku, dopadlo to tak, že téměř polovinu výsledného seznamu tvořily jednotlivé filmy. Jo, prostě jich za ty dva měsíce bylo fakt hodně, takže jsem se rozhodla, že je všechny vecpu do jediného bodu.
 
Během listopadu a prosince do kin vešly hned tři mnou očekávané filmy - třetí Thor: Ragnarok, Justice Lague a Pitch Perfect 3. Thor byl neskutečná pecka, bylo to hrozně vtipné (i když občas už byly ty vtipy trochu předvídatelné). Justice League mě zas tak moc nenadchla, ale byla tam moje láska Wonderwoman a navíc první Avengers mě taky moc nebavili, takže nad tím hůl rozhodně nelámu. A Pitch Perfect? Skvělý! Já nevím, jestli to bylo tím, že jsem tenhle jediný díl viděla v kině, kde mají filmy prostě úplně jinou atmosféru, nebo něčím jiným, ale bavilo mě to asi úplně nejvíc.

Pak jsem taky zjistila, že už je venku The Carmilla movie. Nevím, jestli Carmillu znáte, je to nízkorozpočtový seriál jehož díly mají jen pár minut a vychází na YouTube. Já jsem viděla zatím jen první sezónu, do které jsem se tehdy neskutečně zažrala, a zhruba polovinu druhé (prostě jsem to zase nebyla schopná stíhat sledovat, jak to vycházelo a teprve teď se k tomu zase začínám vracet), nicméně film jsem si nemohla nechat utéct. A bylo to vážně dobrý. Jasně, nebyl to nejlepší film na světě, ale myslím, že se to týmu z KindaTV fakt vydařilo. A taky je v něm asi ta nejvíc hot lesbická scéna, jakou jsem kdy v nějakém filmu / seriálu viděla. (Jo, myslím, že Hollstein je lepší než Clexa.)

Pak tu taky byly Star Wars. Já se teda přiznám, že jsem to ještě stále neviděla celé. Před pár měsící jsem viděla IV. epizodu, ale při té jsem tak napůl spala. Teď ale Sonča navrhla, jestli s ní nechci kouknout na epizodu VII., protože se chystala na osmičku do kina a přitom ještě stále neviděla začátek trilogie, a tak jsem si řekla proč ne. A nadchlo mě to, fakt strašně moc. Nejspíš to bylo tím, že se tu polovinu filmu prostě jen nestřílelo, protože to je něco, co mě obvykle u filmů fakt moc nebaví, ale skvělá hlavní hrdinka i ta oranžovo-bílá kulička v tom taky jistojistě hrály roli. Vlastně mě to nadchlo tak, že jsem se hned následující den pustila do V. epizody s tím, že to prostě musím konečně celé zhlédnout.

Krom toho jsem taky koukala na hromadu filmů o Vánocích. Mám takovej pocit, že jsem jen za těch pár dní strávila sledováním televize víc času než za celý zbytek roku dohromady. Sice jsem pořád naštvaná, že nedávali Shreka, na druhou stranu taková Velká vánoční jízda, kterou jsem viděla poprvé, byla taky dost dobrá a jsem ráda, že jsem na ni narazila.

Radost čtyřicátá osmá - Druhá série Stranger Things
Televizní svět ještě úplně neopustíme, konečně totiž vyšla druhá řada Stranger Things, tak jsme se do ní se Sončou brzy pustily. Pokud jste četli článek, který jsem Stranger Things věnovala, možná si vzpomente, že jsem říkala, že si myslím, že první sezóna by úplně stačila a že mám z dalšího prodlužování strach. No, tak vám povím jedno - ta druhá sezóna se nakonec povedla ještě více než ta první. Fakt. Bylo to úplně skvělé, nová dějová linka byla neskutečně fascinující a zároveň zde stále zůstával prostor pro spoustu dalších otázek, na které nám snad odpoví třetí sezóna.

Radost čtyřicátá devátá - Vyšlphala jsem na tyč
Možná jsem to už někde zmiňovala, nicméně tělocvik považuji za svého úhlavního nepřítele a nejotravnější (a v mém věku i nejzbytečnější) předmět ze všech. Sport mi nejde a ani nikdy nešel a gymnastika a podobné disciplíny jsou pro mě téměř sprostým slovem. O to větší byla moje radost (a nevíra), když jsem poprvé v životě vyšplhala na tu zatracenou tyč. Úplně až na horu. Já sama. A dokonce mi to ani netrvalo hodinu!

Radost padesátá - Blogerská merenda
Albatros pořádal začátkem prosince vánoční merendu pro své blogery a já si ji nemohla nechat ujít. Program měl být volnější a tak jsem nakonec dorazila až okolo třetí, protože jsem před tím ještě byla pozvaná na oběd s přítelkyní a její rodinou. Inu přišla jsem a hned v první chvíli se ukázaly dvě věci - a)  všude bylo plno a za b) neviděla jsem nikoho známého. Tak jsem chvíli zmateně stále ve dvěřích a rozhlížela se, jestli někde přeci jen není volná židle, netušíc co jinak jako budu dělat vzhledem ke svým sociálním (ne)schopnostem. Jednu jsem zmerčila, byly na ní sice položené věci, ale nikdo na ní neseděl, tak jsem se zkusila zeptat, zda to nejsou jen odložené věci někoho, kdo u stolu seděl. A nikdo netušil, čí byly. Dobré, vrátila jsem se na svou výchozí pozici, kde si mě po chvíli všimly Ola s Vendy a světe div se i slečna, které věci na jediné volné židli v okolí patřily, a která se nabídla, že si je vezme, že tam stejně nesedí a navíc už za chvíli odchází. A tak jsem měla židli a mohla se začít seznamovat s děvčaty u stolu (a získat pár nových followerů na instagramu, protože víte jak - dneska už se ti knižní blogeři jinak téměř ani nerozpoznávají :D).

Kažopádně to nakonec bylo moc fajn. Holky byly moc milé a nakonec jsme od Albatrosu dostaly i krásně zabalené vánoční dárky. V balíčku na nás čekala jedna ze tří knih, o které jsme albatrosovského Ježíška poprosili v přihlášce na merendu - v mém případě šlo o Diabolica, reading-copy Čtenářky, DVD a dvě volné vstupenky do CineStaru. A krom toho jsme také dostaly obrovský kalendář (povím vám, byla docela sranda nakupovat s ním pečivo v přecpané Bille na Hlaváku, jsem si dost jistá, že mě tam ti lidé ze srdce nenáviděli).

I přes počáteční strach jsem byla fakt ráda, že jsem tam šla (a neutekla, když to vypadalo, že už není nikde místo, haha) a taky jsem se tak trochu poučila - už nikdy to nebudu podceňovat a raději přijdu hned na začátek! :D

Radost padesátá první - Vánoční Brno a Jihlava
Se Soňou jsme se už někdy na podzim rozhodly, že se zajedeme podívat na vánoční trhy do Brna. Soňa tam byla loni a moc se jí líbily, já zas chtěla vidět vánoční šalinu a tak jsme se rozhodly, že alespoň uvidíme také něco jiného než Prahu a Jihlavu.

Ač jsem Pražák jak poleno a Brno je oblíbeným terčem mých vtipů, jedno mu musím nechat - centrum je fakt moc pěkné. Hlavně se mi líbilo, jak to není zas tak veliké a všechno je to tak hezky kousek u sebe. Navštívily jsme dva trhy a oba byly moc krásné, ačkoliv je pravda, že to množství lidí (které je ale vždycky a všude) mě fakt drtilo. Jeden trh byl hezčí než druhý a atmosféra Vánoc byla kouzelná.

Druhý den jsme se pak nakonec stavily i na trhy v Jihlavě, na kterých se mi strašně líbilo, že tam nebylo moc lidí. A taky vánoční stromečky, které zdobily jihlavské základní školy. Ale hlavně - měli mandle v cukru (které v Brně nebyly, z toho se mi chtělo plakat) a teplé lázeňské oplatky! Mňam.

Radost padesátá druhá  - Bruslení
Se školou se chodí každý rok bruslit, v prváku jsem se tomu vyhla, loni jsem tam šla, ale brusle mi půjčovala kamarádka a tak mi byly o číslo dvě větší, takže se mi v tom špatně držela rovnováha a moc jsem tomu bruslení na kloub nepřišla, ale letos jsem se rozhola, že se to prostě naučím. No, co si budeme povídat, většinu času jsem se tam tak plácala a odmítala se vzdálit od madla, kdybych padala. O tom, jak dlouho mi trvalo, než jsem objela jedno kolečko, se radši ani nezmiňuji. Až ke konci jsem se trochu osmělila a vzdálila se od madla... a hele, ono to docela šlo! Halelůja! Samozřejmě jsem tomu ale přišla na kloub dvě kola před tím, než se končilo a samozřejmě, že příští rok už zase nebudu vůbec vědět co a jak. Ale ani jednou jsem nespadla a i to je úspěch!

Radost padesátá třetí - Vánoce a prázdniny
Letos jsem se na Vánoce fakt strašně těšila. Těšila jsem se na prázdniny, vánoční pohádky, dárky i na to, že konečně budeme spolu s přítelkyní moc strávit víc času. A upřímně, hned bych ty prázdniny prodloužila. Třeba o měsíc, nebo možná dva...

Celý ten vánoční čas byl prostě parádní, žádná škola, žádné povinnosti a bylo mi dobře. Jen ty poslední dva dny už byly trochu zoufalé, protože škola se blížila a uh, kdo by o to stál?

Radost padesátá čtvrtá - Silvestr
A po Vánocích přirozeně přišel Silvestr. Já se tedy přiznám, že na jednu stranu moc nechápu, co s tím koncem roku všichni tak moc mají, už pár let to nijak výrazně neprožívám. Na druhou stranu jsem byla ale strašně ráda, že stejně jako jsem ten rok začala, jsem ho mohla i skončit se Sončou vedle sebe. A taky tu byly ohňostroje a dětskej šampus (a Jaromír Soukup předvádějící scénu z Titanicu, aneb když omylem zapnete TV Barrandov...). Navíc jsme večer strávili i s mým bratrem hraním nové deskovky, kterou jsem dostala k Vánocům (a o které se Soňou mluvíme už od Festivalu fantazie, kde jsme ji hrály poprvé).
4 komentáře u "(Ne)malé radosti #6 | Listopad, prosinec"
  1. Díky tvému článku jsou zaznamenala, že jsem stále neviděla nového Thora, takže plán je jasný! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to já jsem jela, když opominu vánoční filmy, v seriálech :D Takže jsem se k těm prvním třem jmenovaným ještě nedostala, ale napravím to. Snad brzy :D

    A je skvělé, že sis užila Vánoce a Silvestr. Já letos nějak ani nezaznamenala jejich příchod a popravdě mi utekli až příliš rychle...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naprav to, vážně, všechny zmiňované filmy by rozhodně byla škoda vynechat. :D

      Mně přišlo, že strašně rychle utekly hlavně ty prázdniny. Mrzí mě, že tobě to uteklo rychle celé.

      Vymazat