Název: Hvězdy nám nepřály
Autor: John Green
Díl: 1
Počet stran: 240
Nakladatelství: Knižní klub
Následující text by mohl obsahovat menší spoilery.
Šestnáctiletá Hazel má rakovinu plic v posledním stádiu. Sedmnáctiletý August si rakovinou prošel a přišel kvůli ní o nohu.
A jak tomu tak bývá, potkají se a zamilují se do sebe.
Ani
jednou jsem knihu nebrala jako kniho o nemoci a smrti, ale přesně
naopak, pro mě to byla kniha, úžasná kniha, o životě a lásce. O tom, že
svět není továrna na splněná přání.
Procítěný román, který
ukazoval život tak jak je a na konci se nestane zázrak a kniha nekončí
happy-endem. Dokazuje, že pravá láska vydrží všechno.
V té knize je tolik úžasných vět, které jsou pravdivé.
Tuhle
knihu by si měl podle mě za život přečíst každý, protože ta kniha živě
představuje, něco co je sice možná jasné, ale ne každý si to uvědomuje,
že jsou mnohem důležitější věci než třeba peníze, sláva nebo třeba to,
že nemáte nejnovější Iphone (jo, tak to je už možná trochu moc přehnaný
příklad, ale to je fuk :D).
Pro Hazel to muselo být těžké, ale
možná že ještě těžší to měli její rodče. Přeci jen, mít nemocné dítě a
vědět, že s tím nemůžete nic udělat, musí být příšerné.
Asi to
vyzní blbě a ukáže to mojí deblitu a to, že jsem o něčem takovém nikdy
moc nepřemýšlela, ale až při čtení téhle knihy jsem si uvědmila, jak
jsem šťastná, že lidi, které mám ráda a záleží mi na nich, jsou zdraví a
tak.
Kniha sice nekončí úplně zázračným happy-endem, ale já
myslím, že nekončí špatně. Končí tak, jak končit má, končí reálně, ale
to není to proč podle mě nekončí špatně. Hazel a August měli šanci
prožít spolu několik úžasných a vlastně i šťastných měsíců, našli se a
prožili lásku. Možná to bylo jen pár měsíců, ale pro ně to bylo hodně. A
je dobře, že oni si to uvědomují.
Pro mě to byla jednoznačně
jedna z nejúžasnějších knih, které jsem četla. Nejen kvůli tomu o čem
byla psána, ale také proto, jak byla napsána. Jogn Green je Autor s
vekým A a jeho vypravěčské schopnosti jsou přímo úchvatné. On dokáže i
jinak smutné věci, napsat tak, že zní vesele. Kniha je popsána jako
"Nejvtipnější smutný příběh." a stačilo mi prvních pár stránek, abych
věděla, že to je pravda.
Přemýšlím tak o chybách téhle knihy,
něco co bych mohla knize vytknout, abych ji tu jen nechválila, ale
upřímně, nic takového mě nenapadá.
Ukázka: Nebudu
sem, jako u jiných knih, dávat normální ukázku, ne, já jsem dám jen pár
vět, které jsem si zamilovala (a které najdete na obalu no, teda
většinou :D).
A já jsem se zamilovala jako když člověk usíná: pomalu a pak najednou docela.
-
Bez bolesti by člověk nepoznal radost.
-
Bolest se dožaduje procítění.
-
Prožijme dnešek, jak nejlépe můžeme.
-
I za pár měsíců se dá prožít malá věčnost a některá nekonečna jsou větší než jiná.
-
Svět není továrna na splněná přání.
-
"Možná, že dobrý bude naše vždycky." "Dobrý."
Pozn. články z tohoto projektu pocházejí z roků 2012 - 2013, původně zde
Napiš první komentář
Okomentovat