Social Media

[Recenze] Kiran Millwood Hargrave: Dívka z inkoustu a hvězd


Název: Dívka z inkoustu a hvězd
Autor: Kiran Millwood Hargrave
Překlad: Kryštof Herold
Počet stran: 232
Nakladatelství: Fragment [listopad 2017]

Oficiální anotace:
Od chvíle, kdy na ostrov dorazil generál Adori, nikdo nesmí překročit hranici mezi Gromerou a zbytkem ostrova. To ale Isabelle nezabraňuje v tom, aby snila o tom, že jednou prozkoumá každičký centimetr Zapomenutého území, které leží hned za hranicemi. Když zmizí její nejlepší kamarádka, Isabella se vetře do pátrací skupiny - je přeci dcerou kartografa. Navíc kromě map umí číst i hvězdy, které ji mohou dovést až do zapomenutého srdce opuštěného ostrova. Jenže svět za městskými hradbami je jen pustina plná příšer, kde pod vyschlými řekami a kouřícími sopkami spí příšera z legend. Isabella brzy zjistí, že zachraňovat bude nejen ztracenou dívku, ale především samotný ostrov.

Guvernér Adori uzavřel ostrov a zakázal, aby lidé překračovali hranici mezi vesnicí Gromerou a jejím okolím. Třináctiletá Isabelle, která je dcerou kartografa, ale od mala sní o tom, že jednoho dne zapomenuté území opět zmapuje. Šance se jí nakonec naskytne dříve, než očekávala, když zmizí guvernérova dcera a zároveň Isabellina nejlepší kamarádka Lupe. Plná odhodlání se vetře do pátrací skupiny, v touze splnit si svůj sen a především zachránit nejlepší kamarádku.

„Otřásli jsme se, jako by nás ovál poryv větru, jako bychom si všichni poprvé uvědomili, proč jsme tady v té houstnoucí temnotě a chystáme se vstoupit do koutů Joyi, které jsou už po generaci zapomenuté. Neznámé, nezmapované a ukrývající vraha.“

Kdybych měla knihu hodnotit jen na základě prvního dojmu, Dívka z inkoustu a hvězd by moc dobře nedopadla. Hlavní hrdince je třináct a zkraje se to neskutečně projevovalo na jejím chování a naivitě. Jasně, člověk od třináctileté holky nemůže čekat kdo ví co, jenže Isabelle byla prostě otravná a Lupe ještě více. Jakmile ale poprvé vstoupila na zakázané území, jako by se náhle proměnila a celé to začalo působit o něco vyspěleji. Těžko říct, jak k takové proměně mohlo dojít, nejspíš to úplně nedává smysl, nicméně kniha se díky tomu začala o něco lépe číst.

Zprvu jsem měla pocit, že autorka není úplně vypsaná. Ne, že by na to neměla právo, přeci jen je to její první kniha. Jak ale strany postupovaly, pocit postupně vymizel. Autorčin styl nebyl nic výrazného, nic, co by si člověk zapamatoval. Poměrně často jsem bojovala s tím, že jsem se nějak ztrácela, dělalo mi problém držet nit. Nejednou se mi stalo, že hlavní hrdinka mluvila třeba o tom, že zavřela dveře a já se divila, jaké sakra dveře, protože jsem žila v domnění, že táboří někde venku. Podobně jsem se ztrácela i v čase, který během děje uplynul.

Celé mi to přišlo takové trochu strohé. Šli, šli, šli, uplynulo tolik a tolik dní, něco se stalo a zase šli… Nějak takhle to na mě často působilo. Někdy jsem se nudila, ale někdy jsem, navzdory mým očekáváním, byla i napjatá. Byly tu chvíle, kdy autorka situaci vykreslila tak, že člověk prostě musel být zvědavý, co bude dál.

Začalo to jako příběh o hledání ztracené dívky, skončilo to ale něčím úplně jiným a je třeba s tím počítat. Právě díky tomuhle pravděpodobně málo kdo mohl hned na začátku správně uhodnout, jak to celé skončí.

Světe div se, chybí tu romantická linka. Doslova. Čas od času se objevil náznak, kvůli kterému jsem počítala, že se Isa nakonec ještě k tomu všemu zamiluje, ale nestalo se to a jediná pouta, která se tu řeší, jsou ta rodinná a přátelská. Myslím, že tohle je něco, čím Dívka z inkoustu a hvězd beze sporu vyniká oproti většině ostatních Young Adult knih. A myslím, že je to dobře, mám strach, že by tu ta romantická linka člověka jen otravovala, mám strach, že by byla ohraná.

Kniha je rozdělena do čtyř částí a každá z nich začíná krásně vyvedenou mapou. Mapy jsou ale jen posledním kouskem skládanky, kvůli které člověk musí tuhle knihu po vizuální stránce prostě milovat. Strany jsou lemovány jednoduchými ilustracemi kompasů, moří, hor, lodí… Je to vážně nádherné. Při nejbližší návštěvě knihkupectví si tu knihu vážně musíte prohlédnout. I kdyby vás příběh nezaujal, prohlédněte si alespoň ty kresby.


Už předtím jsem nakousla postavy a nejspíš by bylo vhodné, říct o nich ještě něco málo. Pravda je ale taková, že nevím, moc co říct. Isabella a Lupe mi zprvu přišly protivné, pak ale začaly být prostě nevýrazné. Nenapadá mě snad jediná věc, která by se mi na nich nějakým způsobem vyloženě líbila nebo naopak nelíbila. To samé platí i o ostatních postavách. Mám pocit, že ani jedna z nich prostě nepřináší do knižního světa nic moc nového, nic, co by zaujalo. Snad jen, že Isa neskutečně často ztrácí svou slepici Lálu, která je pro ni v zapomenutém území takovým kouskem domova, a je jí to úplně jedno…

Čekala jsem, že půjde o fantasy ze zcela smyšleného světa, jenže pak se zničehonic objevily pojmy jako Amrika, Afrika, Europa nebo Indie. Celou dobu mi tedy vrtalo hlavou, zda se skutečně jedná o náš svět anebo se autorce jen nechtělo vymýšlet nové pojmy, a čekala jsem, že se to někde na konci odhalí. Neodhalilo.

Ve výsledku mi kniha přišla jako takový lehčí nadprůměr. Místy to bylo čtivé, místy ne. O postavách také nemůžu říct nic moc dobrého ani špatného. Příběh měl ale pěkný nápad a líbilo se mi, kam to nakonec došlo. Myslím, že kdybych to četla o několik let dříve, líbilo by se mi to ještě o něco víc. Takhle to byla taková jednohubka, kterou jsem sice přečetla ráda, ale podruhé už se k ní asi nevrátím (akorát kvůli těm ilustracím ji nejspíš ještě párkrát prolistuji).

http://4.bp.blogspot.com/-c4RhF4pj5ow/U7W-PBgHAdI/AAAAAAAAAl0/I2dxj01hFDo/s640/Odd%25C4%259Blova%25C4%258D.png
Za poskytnutí ARC výtisku děkuji festivalu Humbook.
1 komentář u "[Recenze] Kiran Millwood Hargrave: Dívka z inkoustu a hvězd"