9. 8. 2018

5 důvodů, proč jsou Měsíční kroniky jednou z nejlepších YA sérií


Jsem přesvědčená, že většina z vás, kdo jste četli Měsíční kroniky, mi jistojistě dáte za pravdu, že je ta série vážně skvělá. A protože skvělé série je potřeba vyzdvihovat, sepsala jsem seznam pěti hlavních prvků, které dělají Měsíční kroniky tak okouzlující.

Pokud již máte sérii přečtenou, můžete si je společně se mnou zopakovat, případně doplnit v komentářích další, které by podle vás na takovém seznamu neměly chybět. A v případě, že jste se do (zatím) nejvěhlasnějšího díla Marissy Meyer ještě nezačetli, vás článek možná naplní chutí to změnit.

1. Známý příběh, jiné kouzlo
Příběhy o Popelce, Červené karkulce nebo Sněhurce známe asi všichni, stejně jako většině z nás bude známý příběh o dlouhovlasé princezně žijící ve věži - Locice. Právě tyhle příběhy se Marissa Meyer rozhodla ve svých příbězích oživit a náramně se jí to povedlo. Kdo říká, že retellingy nečte, protože je to všechno na jedno brdo a je úplně jasné, jak to celé bude, nečetl Měsíční kroniky (a dost možná ani žádný jiný retelling).

Marissa Meyer totiž vzala z každé z typických pohádek to nejlepší a přetvořila to v naprosto fascinující sci-fi plné kyborgů, androidů, vesmírných lodí, měsíčních lidí i hledání léku na smrtelnou nemoc, která ohrožuje svět. Kostra pohádek, které mnoho z nás pamatuje už z raného dětství, probouzí nadšení v našem dětském já, mnohem více se ale necháváme unášet oním zbrusu novým příběhem, který autorka vytvořila. A nemyslete si - happy end vám tu nikdo nezaručí!


2. Ty postavy!
Čtyři hlavní hrdinky znamenají čtyři různé životy a postav je tak v celé sérii opravdu neskutečně moc. Nejde totiž jen o Cinder, Scarlet, Cress a Winter, jde i o jejich rodiny, přátele, známé a ty, kteří se snaží zhatit jejich plány. Nicméně postavy nevyzdvihuji kvůli jejich množství, nýbrž kvůli tomu, jak bravurně je autorka dokázala zpracovat. Přestože jich je tolik, autorka stále srší nápady na takové charaktery, aby se vůbec neopakovaly. I vedlejší postavy jsou opravdu moc dobře propracované a nejsou jen kulisy, které tam prostě musí být. Klady, zápory, silné stránky i slabiny, to všechno tyhle postavy mají.

Úplně největší obdiv má pak ode mě Marissa za zpracování princezny Winter, která trpí psychickou poruchou. Mívá vidiny, často se části jejího těla proměňují v kus ledu nebo sleduje krvácející zdi paláce. A to vše jen proto, že se rozhodla nepoužívat svůj měsíční dar. Do toho všeho jsou tu ale také traumata z minulosti a fakt, že vyrůstá v paláci bez lásky. Na jejím stavu se podílí posměch ze strany měsíční smetánky i to, jak úlisně na ni někteří z Měsíčňanů hledí. Přesto přese všechno si zachovává svou dobrotu a takovou tu dětskou čistotu duše. To, jak autorka tohle všechno dokázala vykreslit, je naprosto fascinující a dokazuje to její ohromné schopnosti. Ne každý by to zvládl alespoň z poloviny tak dobře jako právě Marissa.

Budete je milovat, všechny, nebo jen některé, ale budete. A rozhodně na charaktery, které v Měsíčních kronikách potkáte, jen tak nezapomenete.

3. Perfektně vyvážené vztahy
Zejména pak ty romantické. Mnoho knih totiž dost trpí tím, že hlavní hrdinové řeší trable s láskou daleko víc než ty akutní problémy světa, které je nutné nějak rozseknout. Nezajímá je, že kolem nich se svět bortí na kusy, vždyť je právě Květoslav políbil! V Měsíčních kronikách se ničeho takového nedočkáte.

Ano, je tu láska. Ano, i tady se Popelka zakouká do prince. Ale není to všechno, na co postavy myslí. Naopak - tyhle hrdinky ví, kdy je na čase přepnout do módu „jde nám o život a svět je v háji“ a soustředit se na to, co je opravdu třeba. Moc dobře si uvědomují, že láska počká, dokud nebudou všichni zachráněni. Jistěže jsou to pořád lidé a občas se tím vším trápí nebo radují nebo prostě přemýšlí o líbání. Co se snažím říct, je prostě to, co jsem řekla už v nadpisu tohohle bodu - je to vyvážené, opravdu moc dobře vyvážené. Od všeho je tam trochu a každý si v tom najde to svoje. Autorka nalezla ten pravý poměr mezi akcí a vztahy a je to opravdu skvělé.

4. Akce, akce, akce, napětí!
Když řeknu, že vám tahle kniha nedá spát, myslím to vážně. Jednou jsem Winter v noci odložila těsně před největší akcí, protože bylo opravdu pozdě a já už byla unavená, a pak se mi o tom potenciálním pokračování v noci zdálo.

Knihy jsou totiž skutečně napínavé a odehrává se toho v nich hodně, takže žádná nuda nehrozí. Vlastně mám pocit, že patří mezi ty nejnapínavější knihy, jaké jsem kdy četla. Přestože poslední díly jsou opravdu tlusté, budete je mít přečtené cobydup, poněvadž prostě budete potřebovat vědět, jak to všechno bude dál. Je to ten typ knihy, kterou když zrovna nečtete, tak o ní alespoň přemýšlíte a spekulujete, co by mohlo být dál.

5. Prostředí
Už v prvním díle jsem byla nadšená, že se místo Ameriky, do které je zasazena valná většina dystopií, ocitáme v asijském Východním společenství. Moje nadšení pak ještě vzrostlo, když se ukázalo, že v druhém díle se octneme ve Francii, ve třetím v Africe a čtvrtý díl nás vezme rovnou až na Měsíc.

Marisse totiž byla planeta Země malá, a tak již v minulosti část lidstva přestěhovala na Měsíc. Právě Měsíčňané, kteří se postupem času vyvinuli ve zcela novou rasu disponující měsíčním darem, jenž jim umožňuje ovládat mysl lidí, jsou v čele se zlou královnou Levanou zdrojem mnoha problémů. Čtenář o slavném měsíčním království tři díly poslouchal a až v tom čtvrtém se na něj také skutečně sám podívá a má se rozhodně na co těšit.

Nebudu prozrazovat víc, protože se domnívám, že tohle bohatě stačí k tomu, abyste si udělali představu o tom, že prostředí, do kterého vás Měsíční kroniky zvou, není ani trochu okoukané. Naopak je plné báječných nápadů a překvapivých objevů.

Tohle a nejen tohle jsou důvody, proč Měsíční kroniky prostě nemohou nepatřit k tomu nejlepšímu, co v rámci Young Adult scény spatřilo světlo světa. Celá tahle série je prostě neuvěřitelná a patří mezi ty knihy, co by si měl každý fanoušek YA zkusit přečíst, protože jinak opravdu o dost přichází (a pokud ho přeci jen série nezaujme, pak to alespoň s jistotou ví).

10 komentářů:

  1. Naprosto souhlasím s každým slovem v tomto článku! Měsíční kroniky jsou podle mě must-have každé fantasy nadšenkyně (záměrně píšu nadšenkyně, protože nevím, jak by se to líbilo klukům ... ovšem na druhou stranu, jsou tam kyborzi a vesmírné lodě ... :D )

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně! S kluky taky nevím. Ti, kteří čtou YA obecně, by z toho podle mě musí být nadšení taky. :D

      Vymazat
  2. Já to zatím nečetla, ale dost mě tohle navnadilo :)
    Sarushef blog

    OdpovědětVymazat
  3. zatim jedine retellingy, ktere me opravdu bavily... :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Skvělý článek! Teď mám chuť si dát re-reading :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc! ♥ Taky mě ta chuť během psaní přepadla. :D

      Vymazat