Název: Všechno je v pohoděAutor: Nina LaCourPřeklad: Anežka DudkováPočet stran: 208Nakladatelství: CooBoo [srpen 2018]Oficiální anotace: Od té doby, co Marina nechala celý svůj předchozí život za sebou, s nikým ze své minulosti nemluvila. Dokonce ani její nejlepší kamarádka Mabel neví pravdu o tom, co se během těch několika posledních týdnů stalo. Ale přestože je na univerzitě v New Yorku, tisíce kilometrů od domova v Kalifornii, stále nemůže zapomenout na svůj domov a tragédii, před kterou se snažila utéct. Teď, během zimních prázdnin, zůstává Marin v celém kampusu sama. Brzy přijede na návštěvu Mabel a Marin se bude muset vypořádat se vším, čím se tak dlouho trápila.
Ze dne na den opustila město a všechny, které znala a milovala, pouze s peněženkou, mobilem a fotkou svojí mámy…
Od té chvíle uplynul rok a Marin čeká konfrontace s nepříjemnou minulostí. Jsou vánoční prázdniny a až na Marin v celém kampusu nikdo není, to se má ale brzy změnit s příjezdem Mabel. Mabel, která byla její nejlepší kamarádka. Mabel která je odhodlaná zjistit, co se během těch několika týdnů vlastně stalo a proč Marin tak zničehonic zmizela.
Nevím, co od Všechno je v pohodě vlastně čekáte, nicméně rozhodně byste se měli připravit na pořádnou dávku emocí. Marin má za sebou události, které by zničily nejednoho člověka, a právě teď přichází čas na to, aby přestala utíkat a postavila se jim čelem. To, čím si prošla, nebylo jednoduché a stejně tak pro ni není jednoduché na to vzpomínat.
Nepravidelně se střídají kapitoly z přítomnosti s těmi, kde Marin vzpomíná na události minulého léta. Všichni moc dobře víme, že se něco stalo, ale detaily se nám postupně odkrývají až v průběhu celé knihy. A když říkám v průběhu celé knihy, myslím to vážně. Protože i když si možná budete myslet, že to nejzásadnější už víte, pravděpodobně brzy zjistíte, že situace byla ještě o něco tragičtější.
„Kdyby naše minulá já zahlédla naše současná já, co by si tak o nás pomyslely?“
Tahle kniha vás rozpláče. Jednak příběhem a jednak stylem, jakým Nina LaCour veškeré emoce, veškerou bolest zachycuje. Kniha se čte neuvěřitelně lehce a pravděpodobně se do ní začtete hned na první stránce. Autorka vystihuje pocity hlavní hrdinky neuvěřitelně krásným a realistickým způsobem a je lehké zapomenout na to, že jde o pouhou fikci a že bolest v Marinině srdci není skutečná.
Všechno je v pohodě nestojí na ději, a tak se toho v knize vlastně moc nestane. Místo pro napětí se tu ale přeci jen najde, stejně jako touha odhalit tajemství z minulosti i netrpělivost, co Marin nebo Mabel udělají dál, protože autorka přesně věděla, kdy je ta nejlepší chvíle pro utnutí jedné kapitoly a příchod další z těch, které se vrací k loňským událostem. Ale v tom obecném měřítku je to prostě a jednoduše o pocitech a bolesti, o způsobu, jakým se Marin pere se svými démony.
Přestože je ta kniha náročná na emoce, ve své podstatě je to poměrně jednoduché a lehké čtení, za což zčásti vděčíme právě autorčinu stylu. A tak i když jsem plakala a bylo mi z toho všeho tak strašně moc smutno, pořád se mi to četlo s nezanedbatelnou lehkostí.
Všechno je v pohodě není nejlepší kniha, jakou jsem kdy četla, ale je to jedna z těch knih, u nichž mám pocit, že je ze všeho nejlépe vystihuje prosté tvrzení, že jsou krásné. To o knihách totiž zas tak často neříkám, většinou tvrdím, že jsou dobré, skvělé, úžasné, čtivé a povedené, ale těch, které vystihuje slovo krásné, už tolik není. Příběh od Niny LaCour rozhodně stojí za to a pokud máte náladu na nějakou tu citlivou knížku, tahle je prostě perfektní.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství CooBoo.
Napiš první komentář
Okomentovat