Název: Iko sama sebouSérie: IkoDíl: 2Autor: Marissa MeyerKresba: Doug HolgatePřeklad: Radka KolebáčováPočet stran: 336Nakladatelství: Egmont [březen 2019]Oficiální anotace: Druhý díl komiksové série, která se tentokrát soustředí na ráznou androidku Iko, která má jasný přístup ke světu, přátelům i nepřátelům, nás provede také nejistotami a tápáním jejích kamarádů. Když totiž měníte světové uspořádání a snažíte se během toho udržet, nebo dokonce navázat vztahy, nic není jednoduché. Nezlomí Iko všeobecné názory na její „porouchaný“ systém? Přesvědčí Scarlet Vlka, že je pro ni nejdůležitější na světě v jakékoli podobě? A zvládne přímočará Cinder fungovat v politice?
Alfa Lysander Steel začal sbírat geneticky upravené vlčí vojáky, kteří ještě stále přetrvávali na Zemi, a vytvořil z nich armádu. Armádu, která se nezastaví před ničím, pokud to znamená, že donutí královnu Cinder, aby jim vrátila jejich lidskou podobu. Problém je v tom, že tohle jejich přání jim nemůže nikdo splnit, zvrácení genetických mutací je nemožné. Pro Cinder a celou planetu Zemi je to ohromný problém. Iko a její přátelé dělají všechno možné pro to, aby alfu Steela zastavili a udrželi mír mezi Zemí a Měsícem, opravdu ale mají proti vlčí armádě šanci?
Druhý díl komiksu o svérázné androidce Iko byl bezesporu nejen na mém seznamu nejočekávanějších knih tohoto roku. První díl skončil v tu pravou chvíli, aby čtenáři napjatě čekali na pokračování a já nebyla výjimkou.
Stejně jako první díl, i ten druhý je plný akce a napětí – toho napětí je tu snad ještě více než minule. Budete trnout hrůzou, budete se bát o osudy svých oblíbených postav a budete se bát, jak to celé skončí. Zároveň je tu ale stále plno těch momentů, při kterých se musí rozněžnit snad každý čtenář Měsíčních kronik, protože jsou prostě rozkošné a úžasné a připomínají nám všechny ty drobnosti, které na svých oblíbených postavách všichni tak milujeme. A aby ta sada emocí, kterou si během čtení projdete, byla kompletní, jsou tu i chvíle, kdy vám bude nejspíš do breku při vzpomínkách na dávnou minulost některých postav.
Co mě těšilo byl fakt, že v příběhu tentokrát více figurují hlavní hrdinové Měsíčních kronik. Osobně mám sice pocit, že to jsou postavy, kterých se nikdy nenabažím a klidně by tam mohly být ještě více, ale je třeba respektovat, že tentokrát hraje hlavní roli Iko, která není o nic méně skvělá.
Když už jsme u toho, Iko čekají další otázky o sobě samé. Stále se musí zamýšlet nad tím, že je „pouhý“ android a co to vypovídá o ní a o jejích emocích. I ji čekají nepříjemné informace, které ji zasáhnou a se kterými se bude potřebovat vyrovnat. Přesto se ale nezastavuje a ani na chvíli nepolevuje v boji, který je potřeba vyřešit dřív, než bude pozdě.
Mezi vydáním prvního a druhé dílu je v originále sice jen roční rozestup, přesto je znát, že kresba Douga Holgatea prošla určitým vývoje. Jde samozřejmě stále o stejný styl, lze si ale všimnout, že jsou ilustrace o něco detailnější a hlavně ostřejší. Ačkoliv jsem byla z kreseb už poprvé nadšená, musím říct, že tentokrát mi přišly ještě lepší.
Iko sama sebou je sice o poznání silnější než její předchůdkyně, přesto to podle mě pořád není dostatečný rozsah. Velice mě mrzí, že zatím nejsou v plánu žádné další díly, protože univerzum Měsíčních kronik je jedno z těch, které se mi ještě stále nechce opouštět. Trochu mě mrzí způsob, kterým je kniha ukončena. Je to sice krásné a všechno, ale tak nějak bych prostě chtěla slyšet ještě o trochu víc.
Iko je rozhodně nutnost pro každého fanouška nejpopulárnějšího světa Marissy Meyer. Příběh je skvěle zpracovaný, nápaditý, napínavý a zkrátka a dobře stojí za to.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji společnosti Albatros Media.
Zdroj ilustrace: https://www.albatrosmedia.cz/tituly/47430371/iko-sama-sebou/
Napiš první komentář
Okomentovat